Ctižádost je jako žluč, šťáva lidského těla, která člověka činí činným, bdělým a pohyblivým. Když jsou její vývody ucpané a nemá potřebný odtok, stává se palčivou a tím zlou a jedovatou. (Francis Bacon)
celý můj problém s novináři
a jinými kronikáři života
celý můj problém je
že nikdy doopravdy neřeknou
na co myslí
když sedí
a píší v naleštěných kancelářích
zprávy ze světa
a někdy třeba myslí na svoje dítě
jestli nepláče ve škole
ale píší o blížící se válce
a jindy myslí na bezdomovce
kterého viděli na ulici
ale píší o politice
a někdy také myslí na kávu a někdy na oběd
a píší o tsunami
a někdy myslí na strach
a někdy jsou šťastní a jindy nešťastní
a někdy docela nevědí
co jsou
a píší
celý můj problém s novináři je
že se to tak učí už odmalička
psát jenom jednou rukou
a v té druhé si před ústy decentně přidržovat kapesník
tak, aby ani kapka
nespadla na papír
ani jediná kapka
a my tím pádem nevíme
jestli v bělostném kapesníku
mezi papírem a ústy
byla slza
anebo krev
slina
nebo jen trochu kávy
a ono to možná opravdu nejde dělat jinak
ale stejně nemůžu přestat myslet na to, co by se asi stalo
kdybychom to aspoň jednou jedinkrát
věděli dřív
o chvíli dřív
než kapesník prosákne
dřív než ho levá ruka
příliš blízká srdci
neudrží
od Luisa
dne 25.02.2021 19:58 ·
7 Komentářů ·
222x čteno ·
No tedy. Pro mě už veškerá média ztratila nestraný i empatický kredit. Není to veřejná služba, ale jen "nutná" macha za mzdu. O projevené empatii v kmentářů nerozhoduje novinář, ale ziskem a stranickými sympatiemi řízený šéf. Řekl bych, nežli novináři, tak "bulvanáři." Raději se v osobním názoru nebudu dál pitvat.
Myslím, že jsi nakonec v obsahu básně, sama příznačně a vydařeně rozvedla*
Možná je to blbost, ale tak nějak jsi mi připomněla Ferlinghetti ho, který právě v těchto dnech umřel. A taky další z jeho generace beatniků, jejichž básně jsem četl tenkrát kdysi, když se k nám skrz železnou oponu jejich útržky sporadicky dostaly. A taky trochu třeba Václava Hraběte, které ho jsem skoro nábožně hltal, když mi bylo -náct. Ach jo. Zase ta nostalgie. Ale jinak k tvému psaní, asi že mě to hodně oslovilo. Protože tenhle styl mám zadřenej hluboko ve vnitřnostech. Protože vystihuješ bytostně poeticka a přesto srozumitelně nějakou podstatnou tvář současnosti.
Ačkoliv to není veselé čtení... Ale co už, když je to pravda?
Moc, moc mě tvoje psaní rezonuje.
Schalamounku, myslím, že rozumím. Nedávno jsem začala poslouchat audioknihu Nic není pravda a všechno je možné od Petera Pomerantseva, je tam dobře popsanej princip bulvarizace médií a to, jak se mohou snadno zaprodat. Nevidím do toho ale, tak o tom nepíšu, no.
A midi, děkuju, Ferlinghetti je skutečně mojí velkou inspirací, až se stydím, jak velkou. Ale nemůžu si pomoct, mám ho ráda a asi je to poznat. A k nostalgii - někdy mi je skoro líto, že jsem se nenarodila dřív. Hraběte jsem každopádně v -nácti taky hltala :)
Novináři, komentátoři. Nějak to selským rozumem nechápu - přijde, řekne nebo napíše "tam a tam se v tolik a tolik stalo to a to", tečka. Nenásleduje nějaký vlastní náhled, žádný podsouvání něčího náhledu na věc. Ať si každej ty informace přebere, jak umí. A jestli je potřebuje od někoho "předžvejkat", aby měl život pohodlnější, potom má dost zásadní problém - musí tomu dotyčnýmu fakt věřit, a ve stylu víra hory přenáší i jednat (tim se teda nenavážim do věřících jako takovejch, tak se omlouvám, kdyby to tak vyznělo).
Jinej problém je, že se začalo mluvit a psát ve stylu "zabil, znásilnil, okradl, přepadl, otrávil, podvedl, uplatil, zpronevěřil,..." a někdy mam pocit, jako by ty lidi soutěžili o to, kdo z nich vytáhne na světlo větší katastrofu nebo hnus, jakoby dobrý zprávy byly něco, co už se nikomu nehodí do krámu a za co by se měl jejich autor stydět.
už som viackrát sem nazrela
no prvé tri štyri verše ma odradili od ďalšieho čítania
(za to môže znechutenie z novinárov všeobecne, nie tvoj text)
ale ja sa nedám
phromne si to preklopila, Luis
dolujúc z nich ich vlastné Ja, ich ľudskosť, čírosť
ktorú akoby tým, čo a ako robia(píšu) načisto potláčali
novináři, kronikáři...
v souhrnu takhle pospolu je asi jasný, která skupina, kdo z nich
by rozporoval podobnost nebo důvody uvidění souvislostí obou schopností spravit,
předat nějaký děj k druhému -
a ani já příliš úvodu nerozumím
a my tím pádem nevíme
jestli v bělostném kapesníku
mezi papírem a ústy
byla slza
anebo krev
slina
nebo jen trochu kávy
dobrá pasáž...a ano, novinařina je profese, která tě musí sežrat, aby ses oprostila kapesníků,
rozechvění druhý ruky, klidnýho spaní...
jde to určitě dělat jinak, ale i já bych se pak obával pojmenování, přílišný (ne)blízkosti vztahu
novinář/příjemce zprávy
omlouvám se, že komentuju víc pragmaticky, než uchopením věci k poetice -
tady mi to (i vzhledem k obsahu) nějak nešlo, no...
Pokud čtenáři neřeší způsob, nýbrž obsah, pak to bude nejspíše dobře.
Poukázala jsi dle mého na něco zásadního. Že člověk není ze své podstaty uzpůsoben k prožívání jediného tady a teď. Je obyčejně zároveň uvnitř ve svém jádru a zároveň venku, mimo něj. Obojí současně.
A ano. Poslední dobou mě obklopuje představa o médiu, které na místo smrti, ohrožení, trápení, ztrát a politiky, hovoří o tom kdo se narodil, co skvělého se stalo, co se daří a kde jsou všelijaké krásy na světě.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
