Na koleji jsem se jen převlékl a hned šel spát. Spánek dlouho nepřicházel, hlavou se mi honily myšlenky na to, že jsem na tom možná stejně jako filmový Einar. Vybavila se mi i jedna dávná vzpomínka – sestra tehdy dostala krásné letní šaty a mě nevím proč bylo líto, že je taky nemůžu nosit. Tenkrát jsem to považoval za hloupou myšlenku, ale dnes mi přišlo, že už asi v té době se na povrch dralo mé pravé já. S tou myšlenkou jsem se otočil na bok a konečně usnul.
Druhý den na přednášce si Lenka sedla vedle mě. Bylo mi za včerejšek trapně.
„Lenko?“
„Hm?“ nezvedla ani oči od bloku, do kterého cosi horlivě čmárala.
„Promiň mi ten včerejšek. Zlobíš se?“
„Ne, nezlobím, spíš mě to mrzí. Myslela jsem, že se ti líbím.“
„To ano...ale...je to se mnou složitější, víš. Jestli chceš, zajdeme po přednáškách na čaj a tam ti to řeknu.“
„Tak fajn.“
Když skončily všechny přednášky, vyrazili jsme s Lenkou do blízké kavárny. Objednal jsem si čaj, Lenka kávu a chvíli jsme tiše seděli. Nevěděl jsem, jak začít.
„Víš, Lenko...já, já nejsem tak úplně kluk, kterého bys chtěla“
Neřekla na to nic.
„Já si totiž myslím a včerejšek mě v tom utvrdil, že jsem...že jsem ve skutečnosti dívka.“
Lenka vykulila oči.
„To myslíš vážně?“
„Ano. Pochopím, že už se se mnou nebudeš chtít bavit….“
„Proč bych se s tebou neměla bavit? Každý jsme nějaký, Petře...nebo Petro?“
„Péťo...zatím mi tak prosím říkej, tak můžeš říct klukovi i holce.“
Přikývla.
„Tvá rodina to ví?“
„Ne...a pochybuju, že bych jí to řekl...řekla.“
„Proč?“
„Nepochopili by to, táta je hrdý na to, že má syna, jak by reagoval na to, že místo něj má druhou dceru? Mám sestru, víš.“
„Chápu, ale přesto si myslím, že bys to aspoň mamce říct měla.“
„No zkusit to můžu…,“ souhlasil jsem.
Dopil jsem čaj a s Lenkou jsme vyšli ven. Já se vydal na kolej a ona domů.
Když jsem si v koupelně myl ruce, podíval jsem se na sebe v zrcadle. Byl bych pěkná dívka. Nechám si prozatím narůst trochu vlasy, beztak už ten můj krátký sestřih přerůstá. Usmál jsem se a šel si poslechnout jednu ze včerejších přednášek z diktafonu.
od EmilieStejskalova
dne 06.03.2021 14:11 ·
3 Komentářů ·
211x čteno ·
Ojo.
Oceňuju Petra, že to Lence řekl hned, mohl jí také třeba patnáct let balamutit, že je fakt chlap a Lenka pak mohla mít třeba z toho psychický problémy a sebevědomí v háji... Na druhou stranu, jestli jí to zas neřekl zbytečně brzo (včera se seznámili, šli do kina) a den na to jí nasype, že se cejtí jako holka, na to že to ještě nikomu neřekl, si ten chlapec opravdu nebere servítky... Víš o jakej trapas si koleduje? Kdyby byla Lenka kráva (a víme, jak se odmítnutý ženský chovaj, teda z doslechu to víme, samozřejmě :)), tak Petra znemožní tak, že už teda rozhodně nebude sedět v první lavici. Pak se mi tam trochu třese, jak mu hned začala oslovovat v ženském rodě... zní to trochu, jakoby se mu vysmívala...
Jinak si myslím, že příběh vystvět umíš, že se nevyjadřuješ zbytečně komplikovaně, to se mi líbí a vlastně se mi to čte hezky... jen si myslím, že skutečný lidi by se chovali trochu jinak... ale třeba ho ještě Lenka pomluví a bude to o to větší drama... tak jo... určitě budu číst dál :)
Četla jsem oba díly. Dost toho, co si o textu myslím, obsáhla už Stína ve svém komentu. Mít zajímavý námět nestačí. Ten příběh nezní uvěřitelně, ani není nijak výjimečně zaznamenán. Jednoduše, nic mě nenutí být zvědavá na další záznam. Ale možná, že překvapíš. Kdo ví.
Mou upřímnost mi prosím, neměj za zlé. Mé vyjádření souvisí pouze s předloženým textem.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
