ta, jež nás všude předchází,
už tě nikdy nepředejde,
zůstala jsi vpředu sama, hrdá a krásná,
a mé kroky zní jen v dálce,
v cizí dálce těch, kdo se za tebou opozdili,
hodiny, jež tvá bílá nemódní ruka pianistky
už nikdy nenatáhne
(Cesta do Jabkenic)
naposledy ve vzpomínce objal jsem tvůj hlas,
byla jsi sladká, mohla jsi mě hřát tak dlouho
a pak jsem na tebe zase zapomněl,
to ticho však nikdy nepřestanu slyšet,
pozoruji ptáky, flákají se a Bůh je živí pro jejich krásný zpěv,
vrány nad strništěm však nejspíš nikam nedoletí,
ptáci neznají směr a nepotřebují odůvodnění pro svůj let,
ale já v hledání doufal nalézt Jeho part,
se znamením na těle kráčím na jabloňový sad,
už nevzruší mě krásných dívek smích,
jen hučení v uších i v mysli ještě – snad – slyším
a ticho – a ticho poslední nechce odeznít,
bílý kůň přikluše šílený a mrtvý k břehům mé Vltavy,
svatý Martin s Horymírem hodují na vyšehradské skále,
můj rozum, Kateřino, můj rozum s Violou se ztratil
jak klubko nití v labyrintu,
zanechal jsem za sebou svou mysl a kráčím dál,
nevnímám ty, kdo kamenují proroky,
odhodil jsem daleko vše, co lidem dává smysl
a ještě rád budu hledat cestu zpět do Jabkenic
od Zajic Breznak
dne 08.03.2021 13:58 ·
16 Komentářů ·
236x čteno ·
Oooo, to je moc hezké. Opravdu.
Musím přiznat, že se mi občas hůř tvoje věci čtou, ne snad proto, že bych si myslela, že jsou špatné, ale vyjadřuješ se tak, že se musím hodně soustředit, občas mám pocit, že mi někam utečeš, ale pak se vrátíš a je to lepší... Moc se mi líbí tohle
byla jsi sladká, mohla jsi mě hřát tak dlouho
a pak jsem na tebe zase zapomněl,
vlastně bych musela vytrhnout celé ty první tři strofy Cesty do Jabkenic, to s těmi ptáky. To je opravdu krásné.
Děkuju.
Hlavní výraz způsobu vyprávění dopadá na mou hlavu docela uvěřitelně. Nenásilně jsi mě přesvědčil o sounáležitosti v prožívání, o sympatiích, které text vyvolává.
Znervózňují mě pouze dvě věci. Tajemství, které jsi neodhalil a verš
už nevzruší mě krásných dívek smích
Tenhle v textu působí jako neobratnost mladého básníka v nutnosti vzlétnout po slovu za každou cenu. Přitom by stačilo jen obyčejně přeskládat slovosled.
Je v tom taková dobře těžká nota. Slýchával jsem takovou v klasických dílech, přesně tu vážnou, nesmlouvavou a zcela střízlivou. V tvém textu hodně osobní a přece nesebestředná.
Takový texty mi šly jen při těžkým ztrácení, kdy jsem musel překročit schod nebo měl stoupnout na ten, který tam už nebyl.
...jsem si tu zadumal.
Je to krásne, precítené, niečo ako modlitba.
Žiadna povrchnosť, len čistý cit a zvláštne dojemná pokora.
Je to akoby si sa s úctou a s poďakovaním sklonil a položil kyticu kvetov k svojim spomienkam.
přišla jsem na toto dílko upozorněním v komentářích...
opravdu ráda jsem si přečetla
pro mne nejlepší z těch, co jsem kdy od tebe četla
a ano, mám to podobně jako Stína...občas se mi někam ztratíš, ale pak se zas chytnu...
moc pěkná věc
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
