za haldou bujných dřevěných vojáků
v mízovém šiku
rozkládá bílá hlubina s rodinou srn
za nimi město
za noci ticha venkovského hřbitova
slýchávám zvuky co sem nepatří
hladinové válečné lodě
bez posádky a kormidla
železné luby o sebe skřípějí
zrezivěle pomalu a dlouze
v kolébkovém pohybu
dávno opuštěné houpačky z poutě
snad se nepletu
když zpívám ptákům
blednu po sněženkách
a jelenům běhám po lesích
dnes ráno však od domu nevedou žádné stopy
Přihlášení
