po dost dlouhý době si byla v mým snu
spalas mi v autobuse na klíně
hladila jsem tě po hlavě a z recese zpívala
balady o vynechání dechu
přemíře slin
o tom žes byla všechno /všecičko
a nikdy si za sebou nezamkla dům

v tom snu bylas klidná jak dlouho ne
jelas se mnou mezi hory dobrovolně a s důvěrou
spojem bez čísla
- krásně jsme to ošidily
řidič nic nechtěl kromě slibu
že se hned nerozpustím nadšením
/jo
zase tě vidím
plnou a kulatou a nic tě nebolí
kocháme se výhledem
benzínka
džus
pak znovu složíš hlavu ke mně do dlaní
přesně takhle si pamatuju
mnoho starožitných dní

spíš pořád stejně s úsměvem na celou půlku tváře
nezlob se
ale vrtáš mi v hlavě už pár let
teď už se můžu ptát

jsi teda šťastná a víš kam máš jít?
už držíš znovu pohromadě tak jak jsme tě
s mámou a tátou znali?
už tě nemusím sešívat a sbírat tvý polámaný nohy
z prken podlahy?
už se nemusím bát tvých očí?
už se nezlobíš že jsem tě učila bojovat
proti světu který tě vychoval
a při všech chybách měl moc rád?

je tady zlatý hřeb světa a smutku
nemůžu uletět dál než do sebe
a jako tisíc lidí přede mnou
se topím v ušmudlaných vláknech

mockrát ti děkuju za tuhle cestu autobusem
nebyla lepší možnost jak mi říct

že nikdy tak úplně
nezastavíš srdce
dokud máš sílu vidět hory

skrz všechny moje sny

  od Viviana-Mori dne 17.09.2021 00:01 · 5 Komentářů · 191x čteno ·