V televizi běžely už třetí den v kuse pouze křesťanské magazíny, za okny padal z nebe zelenkavý déšť a to, co se zdálo být první den ojedinělou detonací, bylo teď nad slunce jasnějším rytmem války. Čtvrt, půl, třičtvrtě... s kadencí relace kostelního zvonu, dnem i nocí.
"Ty víš, že mě jen tak něco nerozhází Františku, ale tohle už... Apolen Richter nechal konec věty zavěšený pod stropním ventilátorem, zaklidil s odzbrojující jistotou kouli číslo osm do špatné díry, podrbal se za uchem a hlasitě si říhl.
Hospodský František Forejt souhlasně pokýval hlavou. Přidržel právě doleštěnou sklenici ve světle zářivky nad hlavou, zlehka jí pootočil v prstech, načeš s ní vší silou mrštil proti podlaze.
"Jsme v prdeli kamaráde." řekl vzápětí, s důrazem na písmeno F. " Nemyslím tím jen tebe, sebe, tuhle sklenici, tvojí bejvalku a správce konkursní podstaty. Je konec pro všechny! Negry, teplajzníky, posraný podivíny co si hrajou na klarinet, nebo on-line hry, se dřevem, kovem, s píčovinama...nebo pohlavím...
Je konec všem tichým výletům do Záňadří a solení těl v přímořských letovištích rybám, chytání bronzu, kurzu, vážek do dlaní, je konec západu Slunce a východu z měsíce. Jestli si myslíš, že se to dalo udělat jinak, tak možná dalo, vole, možná, ale to bych ty sklenice musel leštit s citem a rozvahou, mezitím poslouchat čuráky na dvorku, žíznivý, hladový, a to nevydržíš věčně.

František Forejt byl v místnosti sám, Apolen Richter odešel před deseti minutami, s chutí už jednou pro vždy přestat chlastat, pokusit se postarat o své blízké a o blízké svých blízkých, o negry i klarinetisty a především, vole, i před Bohem, v první řadě sám o sebe

  od leporelos dne 22.04.2022 18:00 · 5 Komentářů · 177x čteno ·