Říkals, že houpám boky
jak na stopkách jablky ve větru
jak budu plodná
teď trpíš, když nesklidils
ovoce z mého těla.
Pamatuješ na rozepři
zda jméno Zuzanka či Rút
zavál mráz do závětří
teď kleslé mateřské prsy
kojí leb smrti.
Odešels s mými vnitřnostmi
zůstala mi jen pleť a kloub života
uchu z řečí maz
že žena stvolem těla krásné rostliny
poutí věku sestřelené, vybledlé růže.
Svědím a ty do krve rozdrápán
odešels znehybnět u pramene řeku
horstvo nechat plenérem proskočit
jsem v tobě zpříčenou třískou
nedomykáš.
Zbyla mi po tobě prázdná košile
na niti uvolněný knoflík
dopíjím životní promile
dívám se vzhůru… tam dálavách
z akné černých nocí teď nebeských jam.
od Schalamounek
dne 29.05.2022 15:26 ·
11 Komentářů ·
293x čteno ·
Moc se mi to líbí. Je to zvláštní, mám pocit a třeba se pletu, že se pro poetický obrat nebojíš trapnosti, je mi to sympatické, já se jí bojím. Ten pocit mám trochu v závěru
Zbyla mi po tobě prázdná košile
na niti uvolněný knoflík
dopíjím životní promile
ale je to vykoupené skutečně krásnými místy. Vyjadřuješ se jako když se rozstříhá papír a slova se pak slepí k sobě, ale samozřejmě tobě to dává smysl :)
Opravdu moc povedené.
Děkuji.
že tady Stínka na ni vzpomněla, tak říkám teď, páč jsem zřejmě dřív nečetla....že je to super věc, taková, co mne oslovuje s emocemi
i když můžou být i protichůdné
no a to zmíněné Stínou
to je fakt krásný závěr
hodnotím
Samozřejmě, že nic se nemá přehánět! Ale ztrapnit sebe i ztrapnit verš, může být znakem upřímné tvorby i sebereflexe. Každý máme nějaký i způsob vyjadřování, pro které hledáme cesty k poezii. (Může tomu tak být i v obráceném gardu.) Však lidem, vše lidské. Děkuji Stínko, za návštěvu a širší posouzení.
Tak to jsi potěšila Verono.* A že já někdy protichůdně? Jo, jo! Tak protichůdnosti, jak ve mě suky v letorostech. Hobluji, smirkuji, ale ta kresba je tam zkrátka vidět :-)
Díky za slova a hodnocení*
Veľmi sa mi páči tretia strofa, Schalamounku. Iste aj pre tie prírodné obrazy/obraty, ktoré sa Ti veľmi podarili. Celé to reže do krvi a dolieha silnou ťažbou. Ja si myslîm, že hlavne o tom je dobrá poézia - predostrieť bolesť a tým pádom nechať ísť. Lebo nikto si nezoberie, čo nie je jeho. Ale ten pohľad za opony za to stojí. Je pohľadom za horizont a nádejou pre iných.
tyjo, super!
drsná přímá dřeňová poetika..
na začátku jsem si představovala jako mluvčí Vorču, ale ta leb mi napověděla jinam :) to je taky asi pro mě nejméně přijatelné místo. Ale vzhledem k celému rozvoji a dynamice Ti to odpouštím tady.. je to jediné slabší místo.
Nejvíc mě oslovují jabka na začátku, stvol těla, znehybnět řeku... více dalších.
To máš pravdu Cvrčko. Poledníma dvěma verši druhé strofy, jsem měl největší potíž. Možná časem to "přežehlím" až... něco napadne. Mám radost, že sis našla a přišla podívat. Děkuji.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
