Vlastně - přiznám se, že v tématu básně tápu. Ale pokusil bych se zareagovat. Tak snad...
V mašierii světa hodnota času stoupá a pragmaticky ignoruje stagnující lidskou iniacitivu a prodlužující se stáří. Pokud nejsi ničím pro společnost a rodinu užitečným, odsouváš se k okraji společnosti. Samozřejmě, že tomu není tak vždy (!) a záleží i na jiných okolnostech. Ale doba kdy je kapitalistická společnost postavená na invidiualizmu a výkonu, osamělosti a povrchnosti jedině nahrává. A vesmír? Ten se - ostatně stejně, jako třeba pusté vrcholky horstva Pamíru, řídí svými zákony samoty.
Rád jsem k tobě nahlédl Miriam.
A ďakujem Vám obom za nahliadnutie. Tebe Schalamounek aj za myšlienky s ktorými súhlasím(včera som nestihla dopísať).
Koleso sa točí čoraz rýchlejšie a vťahuje nás do svojich - našich vírov. Niekto ich má slabé. Zostávajú na povrchu a rýchlo sa rozplynú.
Ale tie vodné a vzdušné pretvárajú...
Keď človek lapá po dychu veľa veci mu docvakáva.
Keď ho vťahuje do hĺbky pustí sa vzorcov a pút...
Vzdušný zas unáša smerom hore. Obohatí o rozhľad, o krídla, občas o pád...
Poezie vetnutá do filozofickýho náhledu (nebo naopak?)
bejvá často vošajstlich, ale tady obé naběhlo pospolu
bez jakýhokoliv pocitu zaváhání či nucenýho propojení.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
