vidím tě lajf
nad ránem mácháš sekerou
u zahradního domku
Arya vrčí
telepaticky si říkáš o kafe
a nutíš mě jít volit
tohle byl vždycky trochu problém
vybrat si
červené nebo černé
nepamatuju si které tlačí
jaké indiánské jméno ti dnes vymyslím?
ten který zakopává válečnou sekeru?
nemávej s tím tak blízko
nechci se jmenovat
krev na omítce
nechci být indiánka
kdybych si mohla vybrat
chtěla bych bejt černoška
s hebkou ebenovou pletí
čas měřit podle deště
chtít se ztratit
tady v ústí je to těžší
když za sebou táhneš
vagón titěrných špendlíků
v říjnový podvečer ti stejně
skoro všechny sebere
magnetický kotouč měsíce
aspoň jeden se snažíš schovat
do stehenního svalu
druhý máš v kuřecím na mrazáku
všechno se to nikdy
zachránit nedá
teď se těš na zimu
řízne
a bude to bolet
od Stinohra
dne 03.10.2022 10:07 ·
5 Komentářů ·
103x čteno ·
Ten myšlenkovej pochod, jak ze sila hlavy. Člověk si to tam uskladní a když to začne klíčit, tak to musí ven.
Tedy mě se to hodně líbí. Chtěl bych to slyšet v zvukovém přednesu. Myslím, že by to vyznělo docela zajímavě.
Děkuju.
Nojo, většinou to nějak musí ven, to je pravda, s tímhle se mi nechtělo moc mazat. Asi v poslední době zkouším, co ještě lze čtenářsky (i autorsky snést)
Jako vzít „pohrabáč“ a štrejchat jím v takhle odpáleným textu s tím,
že se něco propojí jinak či více nečekaně tu nemá smysl.
Stejně jak obštědřit jednotlivý pasáže rozborným komentářem.
Naopak. Ten kus mi tu leží až nečekaně kompaktně,
ač se strojí jednotlivostmi čtenáři ne zas tak pochopitelnými,
nebo zcela jasně zapadajícími do kontextu.
No a co? Já se nevracím pro jednoduchost, jednoznačnej smysl.
Naopak tady mám pocit, že i teď, po sepsání, v tom textu stále i ty sama nacházíš.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
