nechce se mi přemýšlet jak to říct
tak na rovinu
nemám ráda psy
v mém dokonalém světě nejsou
jen možná arya
taky ji nesnáším
ale už jsme si na sebe zvykly
teď když je stará
a unavená štěkat
je to s ní mnohem jednodušší
můj dokonalý svět je lesní stezka
po které běžím
vyschlý rybník s popraskaným dnem
trnky a prázdná láhev vína
to dno není bezpečné
taky bych tu mohla přijít i o druhou botu
neustále ztrácím
nějaké svoje přebytečné části
kdybych byla robot
zvonila bych
jak si někdy připadám prázdná
v mém dokonalém světě nejsou žádní psi
a učitelky
hodně zlata špatně udělaný melír
nikdy mi k ničemu nebudeš
hubená odstředěná píčo
ale ještě ve čtyřiceti se mi o tobě zdá
teď bych se možná hádala
co je pro život lepší
jestli umět chemii nebo mít kozy
tak promiň
můj dokonalý svět je lesní stezka
nit běžícího dechu
tam pod tím kořenem je zakopaná
vzpomínka na tebe
mám k ní mapu s křížky
z bodu A do bodu B
tedy od tebe ke mně to vedu
přerušovanou čarou
občas je nutné přeskočit mezeru mezi listím
chvěje se když na tebe myslím
odtud se občas vracím
s jezevčíkem zakousnutým v lýtku
Přihlášení
