ta druhá sloka je skvělá. tůň přežvykuje suché mraky...
Mohlo by to také být ticho po nějaká vyčerpávající hádce, kdy se člověk pohybuje na hraně příčetnosti, někdy je až děsivý, kam se lidi dokážou navzájem dohnat. Neříkám, že to říkáš .) jen co mě napadá. Moment, kdy sbírám síly.
Děkuju.
Děkuji, za názor. A to mě fakt těší, když dílko inspiruje k více výkladům. Kolikrát si ani autor neuvědomí, kolik může mít jeho téma zavádějících nuancí. Potěšilas.
Zajímavé převracení pojmů - ticho v různých variacích až po "sociální" - nedoslýchavost.
Metafora druhé sloky - dva řádky - a poslední dva ve třetí - je opravdu skvělá.
Něco bych nejspíš pokrátila... ale jsem krácením až posedlá.
trochu tu prvotní čtením zápasím se záměrem řečeného -
vyhublá tůň řeky, myšleno? Pak tedy slovosledem poněkud krkolomné,
páč mě prvně naskočili i Řekové.
Na zahradě u zídky
senior s naslouchátkem v uchu
třídí šelesty a ryje podzim
v řádky obrací zakořeněné slunce.
Tady jsem se pozastavil a chvíli znovu a znovu četl.
Stálo to za to.
Vcelku se mi Tvé obrazy líbí. Ale jako bys je nutně chtěl osedlat, zařadit do škatulky, dát jim řád, který se k nim však nějak nehodí. To obrazům jaksi ubírá na věrohodnosti a pravdivosti. Tedy, co do mého jednotlivého vnímání.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
