Toho dne malá holčička
s vlasy spletenými
do roztomilých culíčků
těsně nad ušima
dýchla na zastávce Hellichova
zevnitř na sklo tramvaje číslo dvacet dva
a drobným prstíkem
do něj pak vytlačila píču
jako první si toho všiml
pán s látkovou čapkou
ždímanou po mlynářsku v ruce
zbledl
začal se bát
jako vždy když se
zvedl vítr
Geometricky přesná...
usmála se fenka Magnólie
není to tak dávno
co jsem podobnou viděla
v Louvru
ale být takhle blízko
od začátku
to je k nezaplacení
oklepala se jako kdyby právě
vyběhla ven z vody na břeh
a obdivně zaštěkala
za odjíždějící soupravou
viděli jste to?
paní v předdůchodovém
věku
protočila oči tak nešťastně
že zbytek jejího světa
byl předčasné domalován
poryvem větru
přesně podle starých legend
pro mě jsou nejzajímavější
invalidní lidé
ruka
noha
popálení
deformace čehokoli
půl ucha v háji
to je mi fuk
po dvou třech obecných větách
se zeptám jak se jim to stalo
vždy hned vědí
na co se jich ptám
jakoby ze stínu
vyskočil jelen
s monumentální držkou
osazený křivým parožím
a zařval to na mě