Rekapitulace.
Líbí se mi předvídání deště, je to takový indiánský. Připomnělo mi to jednu povídku od Shermana Alexieho... ta postava, muž (takže ten postava) měl vidění, že mu zemře otec, Zrovna pršelo a jemu bylo hrozně špatně, ale spěchal domů, celou cestu si představoval, co se vlastně stalo, co řekne, až bude mít smuteční řeč, dorazil domů a táta seděl v kuchyni a pil kafe a on byl hrozně překvapenej a říkal si, jakou že živostnost mají tyhle vidiny... jestli týden, měsíc, rok... nakonec ten otec teda zemřel a ten postava začal zas hrát basketball (skončil tehdy kvůli smrti matky)...
Myslím, že jen málokdo umí být tak zábavnej ve svém bilancování, snad i smutku, to ber jako kompliment, trefnost reflexe, schopnost jít ve dvou slovech na dřeň, to nikdy nepřestanu obdivovat.
Hledat si tak v galerii mraků. To je prima. Druhá část básně Verono, vyznívá jako by sis poslední dobou podtrhávala životní účet. Ohó, však daleko všech položek života. Myslím, že umíš žít i užít. Ale pěkné počtení - však už víš...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
