před tebou nikdo
jen prázdné písčité dno
časem ryby a plazi
moře vína
v rámu na stěně
dvě židle a jednoduchý kulatý stůl
chtěla jsem tam s tebou zůstat
ale měla jsi i lepší
obrazy
teď se dívám na náčrt ruky s jablkem
ruce jsou těžké ale ty bys časem
mohla dokázat všechno
přečíst Platóna Sokrata
můj smutek i ten svůj
smutek lesa i otevřených
velkých širých rodných lánů
smutek hrnců pokliček dětských hraček
a přece pořád být
krásná
snad právě proto
před tebou nikdo
a po tobě jen nekonečný rybí chlad
našpulené sněhové pusinky
směšná placatost
dali by se použít jako záložka
kdyby neplavali
odnikud nikam
v prázdných slovech
muži
časem budou stejně všichni vypadat
jak Petr Nečas
(než jsem tě poznala byla jsem přesvědčená
že rozkuchat rozházet
a zase sešít
mě může
jenom chlap)
Přihlášení
