Všechny lidské orgány se jednou unaví, ale jazyk nikdy. (Konrad Adenauer)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - zbylé formy » křičet

křičet

nepřivazuju slova k zábradlí u obchodu s lahůdkama jak hladový psy
jen ať to vyžerou
dorty a vlašáky
důvody proč nespím
tenhle je dobrej: nemohla jsem se ničeho dotknout
vidliček nožů
tebe (byl jsi daleko a taky jsi nechtěl)

tenhle text je obyčejnej uštěkanej vořech z ústí
takovejch tu pobíhá spousta
navolno puštěnejch basníků
jsou jak psi
prolhaný a umanutý
kňučej když na ně křičíš:
dožer ten blbej vlašák
a pojď už
pojď
štěkat svý básně zas po někom jinym

Komentáře

26.09.2023 16:16

leporelos

Už delší dobu mi chybí taková ta vnitřní nasranost, teda nasranej sem furt na něco, ale už to není ono. Stává se ze mě podfouskáč. Uvědomuji si to a trochu se za svoji proměnu stydím. Tvoje energie a hledání přirovnání se mi líbí, text taky.

26.09.2023 20:13

Stinohra

Asi chápu, jak to myslíš, lepo, někdy si říkám z čeho ty texty vznikaj, jestli je to ironie, vztek, výsměch, únava, strach... možná všechno dohromady. Jen .i tam nejak chybí ta pozitivní emoce.
Jinak ta přirovnání nehledám... je to takový vtipný... já úplně nejsem...zvířecí typ a přesto se k nim v textech odkazuje často... ted se mi stalo, četla sem na jedný akci, vytáhla jeden svůj naštvanej text... na psy a učitelky a když sem byla v polovině ecitace docvaklo mi, že mám v publiku kamarádku učitelku, která přišla se psem (cvičila ho jako slepeckyho, ale pak onemocněl a oni ho nechtěli... tak jí zůstal)... každopádně to byla trochu prekérka... nic. Já zas melu. Díky. Díky, lepo. Mám ráda tvoje komentáře.

28.09.2023 05:41

Vorona

Je to obrazotvorny i vtipný žárověn
Hlavně je tady pro mne jeden přínos a to,že jsi mne trochu přenesla do doby minulé s těma lahůdkama a vlasakema to mi bylo příjemné. To víš já jsem už ročník,co vzpomíná...usmev

28.09.2023 17:29

Stinohra

To je ten vlašák, co si dáš v bistru, když se vracíš z nějaký akce. Myslím, že na ruznejch pařbách jsem asi měla nejradši právě ty vlašáky.

22.10.2023 17:01

Jaroslav Vraj

V první mi okamžitě a hned vadí ten odskok od psů a vlašáků k důvodům (jak je to pospolu).
Bez možnosti odečíst z textu posloupnost sdělení, nebo alespoň rámcovejch souvislostí.
V klasický próze si příběh takhle umí na chvíli odskočit, ale na takovým prostoru
je to asi až příliš nečekaný, rušivý, možná až přespříliš odvážně „namačkaný“.
Ono se to pak jaksi propojí, ale prvotní impuls vnímání textu se mi tím už od počátku boří.

Druhá sloka si v podstatě vede jako samostatná jednotka, která se snadno
může připojit k jakýkoliv jiný předloze.
Což nemusí nutně znamenat, že nemá drajf.
Tady mi však přijde, že drží celej text nad vodou...

Přidat komentář a avízovat

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES