psát básně je jako značkovat svoje teritorium
kreslit X na obličeje
tlustou červenou fixou
obchcávat sukně nebo nohavice
děláš co musíš
rozbíjíš sklo
vítáš návštěvy
běháš pro víno skrz těžko prostupný závěs
(tvoje báseň je ale na jiné hraně
nedosáhneš na ni)
setřeš linku
drobky od brambůrků
cucaj rozlitej gin
malý křupavý násosky
není v tom nic romantického
to se jen snažíš najít jiný motiv
v rozdílných barvách na koberci
místo neustálého padání
kočku
žiletku
neurčitý střep
něco co by se mohlo smeknout po kůži