světlo projíždějícího auta se odrazilo od okenního rámu
a zmizelo někde mezi noční oblohou a pochybnostmi
že to má ještě nějaký smysl
rozkousaná pozdní hodina
rozkousaná láska
lesklé černé vlasy o tom nic nevěděly
oči se snažily uvyknout tmě
jako by v nich byla kočka
kterou taky nepustili dovnitř
ve skutečnosti nevidí líp
možná teď stejně jako já
kouříš jednu z posledních cigaret
z definitivně poslední krabičky
dojíždíš flašku ginu
sedíš v otevřeném okně nebo na zapraží
jako kovboj v měsíčním světle
(romantika k uzoufání)
akorát k dívkám/ženám se to nehodí
lomítko z předchozího řádku se zakabonilo a prohlo
zbledlo závistí
že někdo jiný jinde má něco co ty ne
to se dá pochopit
to není jako s magickou mocí
jednotlivých znamení zvěrokruhu
připravuješ se na dalekou cestu
máš do těch odrazů světla kompas buzolu
nebo aspoň mapu?
víš co šeptat?
znáš nazpaměť svojí roli ve stínovém divadle
nepošleš dál ve hře na tichou poštu
nespavost
odbila další upachtěná hodina
na stropě se nic nezměnilo
na dně ulice plavou jezevčíci ve svých pochybnostech
vidíš je z okna říkáš si
kdo jiný by si mohl pořídit psa
než někdo kdo se bojí
máš skleničku ginu
cigaretu
a vlastní well done stehno k nakousnutí
dnes večer zas z tebe bude trčet
kostnatá hodina
vyhublá láska
Přihlášení
