V poslední době se mi tvoje díla zdají dost agresivní...myslím že každý píše podle toho jak se cítí...doufám že se tvoje rozpoložení brzy zas překlene do humoru
Mně nevadí, že je to vzteklý. Vlastně se mi to líbí. Říkám si, koho tím v závěru myslíš... blondýnu, slunečnici? ... člověk tak nějak cejti, že sou obě blíž, tak to je pak naštvaně naprosto oprávněně.
Zničil jsi mi pohled na slunečnice, na blondýnky, na slunečnici v blondýnce a blondýnku ve slunečnici. Snad nebude z toho olej; řepkový.
Vulgarismy nemusím, nějak moc, jen ke kávě.
Tady, plně beru zvolání!
Absurdní násilí slova. Které... pobavilo.
Bože to tu musím po půl roce nekomentované rozkliknout zrovna takovej vorech!
Mně to vůbec nevadí v žádné konture.
Já třeba tím spíš nasrany texty pisu, když se dostávám do pohody.
Nedávno jsem zjistila, že hněv je přesně na hranici energeticky nizkejch a naopak tvorivejch emocí. Hned nad hněvem totiž už je odvaha.
Když mě text dráždí, je to dobře. Jasně, jsou i bližší texty. Taky nevyhledávam plivání kolem sebe. Ale takto v tomto. Nevadí, a dráždí. Kdo z nás je kurva nejbliz tomu slunci!
Navíc mě baví, jak seš jako báseň nepředvídatelnej. Ne jako autor, tam je to celkem jasnej rukopis, ale anonymní text, kterej začíná snem o tom, že se jeden dovede v určité poloze realizovat jako malíř a skončí existenciální rovinou vyjádřenou zraněním tak hlubokým, že se lyrický subjekt vzdává příčetnosti... To je prostě text jak má být.
Jasně, je to krátký, nepropracovaný, impulsivní, na efekt, ... a stejnak na tom něco je.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
