ano, samozřejmě si to pamatuju
páč jsem v té době strávila dětství a mládí
politickou situaci jsem neřešila
prostě jsem žila v tom, co se dalo
ale večer jsem se nebála někam vyjít
a jezdila jsem v klidu stopem, kam jsem potřebovala
kočárek s dcerou jsem postavila před dům
a z okna pozorovala, jestli spí
jo, k moři jsme mohli akorát do Bulharska nebo Rumunska
taky ještě na Rujánu nebo do Polska
prostě východní blok
miluju v tomhle směru
vzpomínku mojí mámy, která s oblibou říkala
"ráno jsem podojila kozu
a večer jsem seděla v dlouhých šatech
v baru ve Varně "
.
od Vorona
dne 07.12.2023 10:36 ·
9 Komentářů ·
135x čteno ·
U nás to bylo trochu jinak.
Já byl na vojně, když zbytek rodiny jel poprvý k moři.
Asi že to bylo beze mě levnější...
Já si musel počkat až do manželství, a rovnou Kapverdy.
Šok.
A kecy vo tom, že u nás je taky krásně sem si pak chvíli odpouštěl
(i když na nich stále trvám, he...).
No jo, tak to sis teda počkal...možná jsou lidi,co po tom až tak netouží...hlavně že sis to nakonec užil...já jela poprvé v sedmnácti do jugosky a tahanice s tím tenkrát byla.,..děkuju Jarku za slovo
To s tím kočárkem před domem, to je pro mě asi nejvýraznější...
Každý má své vzpomínky,
Ano, spoustu věcí jsme neměli jako máme nebo můžeme mít dnes,
Ale pro mě i ženu zůstávají v paměti nejkrásnější dovolené s dětma
na Šumavě pod stanem, na Soumaráku, kam jsme jezdili vlakama, jedli sáčkový polívky a hnusný konzervy a koupali se ve studený Vltavě a tak dál.
Omlouvám se za banální kecy. Ale rodinný štěstí za banalitu nepovažuju.
A tobě díky za tu vzpomínkovou, je dobrý si připomenout... A jít dál.
Midi...ano, taky jsem si nedávno vzpomněla na prázdniny na Šumavě a na Ruzně kempování s dětmi a ano, mělo to určitě větší kouzlo než dovolené někde v resortu...škoda, že jsou dnes děti o to ochuzené...
A děkuju za koment
Rozproudilas tok příspěvků, jak to bejvávalo ve čtyřkách hospodách. Každej měl názor a pak se klidně mohli poprat, páč nešlo vygůglit, kdo má pravdu.
Taky si něco pamatuju, nejni toho moc, ale i tak. Těžko ale říct, jestli naše vzpomínky na tu dobu nejsou spíš jen obecně sentimentální vzpomínkou na kousek našeho života. Tedy ovlivněnou.
"ráno jsem podojila kozu
a večer jsem seděla v dlouhých šatech
v baru ve Varně "
Napadlo mě, jaká by byla asi báseň Tvojí mámy. Ale z toho, co jsi napsala v závěru mám dojem, že to podstatný jsi podědila.:)
Jo Iin...já vím, možná to trochu zlehcuju nebo vykresluje obrazy, který chci,páč mi utkvěly v hlavě...líbí se mi ale, že mi to nevyvrací s, jen hezký vysvětlíš...
Jo jo podědila...usmev
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
