sme prekročili rieku
tam kde ju mráz zovrel brehmi
pod lesom
stála plánka so zamrznutými plodmi
ale to nebol strom
čo sme hľadali
ani sa nezachvela
keď som na ňu položila dlane
akoby čakala kedy konečne príde
deň
ktorý by ju podťal
meravú túžbou hnúť sa z miesta
.
netušila
že tú bolesť by neuniesla
.
.
2023
od Marta
dne 18.02.2024 21:48 ·
8 Komentářů ·
130x čteno ·
Zejtra se jedu podívat na chaloupku, co dělá skoro po zimě a jestli už vykvetla sněženky. A taky asi Zajdu do lesa... A obejmu starej dub a zkusím uslyšet jestli ještě žije. A pohladím jeho rozpraskanou kůži.
Marto, to tvoje vzpomínání mi přijde hrozně jemný. Vzpomínáš na důležitý okamžiky a necháš čtenáře vzpomenout na ty jeho, to je fajn.
Som rada, Vorona, že si ťa moje slová nájdu.
S tou krehkosťou je to ojojoj :) myslím, že tak podobne ako so stromami
Aj ten najkrehkejší môže mať pevné korene a tvrdé konáre..no veru
Áno, Midi, keď začneme stromy vnímať ako prepotrebnú súčasť života, ako Život v najširšom zmysle, nevieme sa vynačudovať, kde boli doteraz.. alebo kde sme to boli my
Mně se líbí začátek. Je to jako prostředek. Přijde mi to takový autorsky drzý, což je skvělý. I vnímání mrazu jako sepnutí břehů na mě zapůsobilo... je to jako promitnuti do duše. Jakobys ani nemluvila o řece, ale o tom, co se děje v nás. I to položení dlaní mě tam odkazuje, do míst ne vně, ale uvnitř. Uch. Opravdu krásná věc.
Stínko, bola som zvedavá, či ten úvod zachytí niekto týmto spôsobom..vlastne, vedela som, že čitatelia na Poetikone sú vnímaví a budú to tam cítiť, no je fajn, keď to niekto aj povie, respektíve napíše
Ďakujem ti
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
