Hroší kůže je dar Boha. (Konrad Adenauer)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - volný verš » nejlepší možnost

nejlepší možnost

v chladném ránu cesta trvá dýl i autobusům
domy s nápisy se odráží v chmurách zpětných zrcátek
řidič se ztratil nechal volant
svoje pomalu chladnoucí kapučíno v termosce
chleba se šunkou
vystoupil u bývalých jatek
chce se snad zahřát horkou krví
dávno mrtvých zvířat?

cesta k smrti vede barevnou přízí světla
to ne on to mizející měsíc se propadá
padá na silnici
nechává za sebou vzácný druh mezigalaktické ztráty
paseku v srdcích
laserové meče
příliš rychle vyřčená slova protijedoucích autobusů
nemá cenu tu teď hledat
zapadlé textové zprávy
bojovat s kořeny letitých omluv

řidič se vrací
prochází tichem zaniklých jatek
místo rtů má rybí šupiny
ve vlasech romanticky zapletené kuřecí pařátky
večer co večer sleduje mihotavé světlo na stropě svého bytu
ve snech a kožené rozhalence krotí
pokaždé jinou ženu horkou vášní
láska
to nejlepší ze všech mizerných možností

Komentáře

15.04.2024 16:21

Vorona

První a poslední mi trochu připadají vynucené, takové rádoby jako film, kterému se dělá velká reklama a pak je to propadak
Ta prostřední se mi čte přirozeně a je poetická a tak akorát s myšlenkou o něčem a o ničem, že by si zasloužila v tomto duchu víc rozvest

15.04.2024 20:35

Stinohra

Promiň, Věrko, ale nerozumím. Myslím, že zrovna v tomhle textu jsem věděla co dělám, chci říct.
To,že se přestávám bát některé věci vyslovit. Je to špatně? Je to odpuzující pro čtenáře... opravdu by mě to zajímalo.

16.04.2024 04:57

Vorona

Stinko, tak odpuzující pro čtenáře, to je síle slovo. Ten popisek o ridici mi jen trochu hlavně v té první, jak píšeš o horké krvi mrtvých zvířat, přijde takový na oko vyumělkovaný. To samé v té poslední s kuřecím pařáty. Tohle mi tam trochu vadí. Jako by ses moc snažila zaujmout čtenáře něčím nevšedním.

16.04.2024 05:28

Vorona

Jestli to ale tak cítíš, je to v pořádku. Je to jen můj pocit. U jiného čtenáře se zrovna tak můžeš setkat s ovacemi.

16.04.2024 09:23

Stinohra

O ovace nejde.
Každopádně díky za objasnění tvého pohledu.

25.04.2024 09:03

Vorona

Stínko, nerada bych tě tím mým komentem, ale odradila od další tvorby. Vždycky je to o tom, jak člověk přijme kritiku a že mu taky někdy může být k něčemu dobrá. Mám tě ráda :-)

03.05.2024 21:21

Indigo

Já jsem celkem spokojena, až na pro mě občasně zvláštní frázování a formulaci. Ne ovšem obsahovou, nýbrž slovní. A trochu mi také evokuje způsob řešení sdělení u lidí s ADHD. Nejdou z bodu A logicky do bodu B jako běžně uvažující osoba. Ale k závěru se i tak dostanou. Ovšem je to jen pocit. Navíc podotýkám, že to není výtka, nýbrž pokus charakterizovat dopad textu na jednoho čtenáře.

07.05.2024 22:45

midi

To je hodně silnej text, na mě to aspoň působilo silně. Mě se při čtení vybavily dvě asociace nebo co. Za prvé hmatatelně vzpomínka na pražská Holešovická jatka, to se dalo asi čekat... Nemám ani dneska ten areál ani trochu rád. Překvapivě a nevímproč, za druhé, se mi vybavily pocity, jaké jsem zažíval při čtení některých povídek Hemingwaye či Londona. Neumím to vyhmátnout, snad taková nějaká marnost, souboj, síla versus slabost... Tak nějak. Dík za silnej zážitek.

08.05.2024 10:26

Stinohra

Jsem neodraditelná :)

In..mně jen přijde zajímavý, že mi to vlastně říkáš až teď, protože já se asi takhle vyjadřuju odjakživa. Nebo...mám pocit, že v řádu se mi žije hůř. Třeba potřebuju kompenzovat nebo tak něco. Jsem ráda, že jsi v celku spokojená.

Midi...kolem bývalých jatek jezdím každý den do práce...na kole, autem, autobusem. Cesta vede vždycky kolem. Je to divný místo. Trochu mě to tam láká, dost odpuzuje. Myslím, že se tam člověk může vydat jen za nějaké zvláštní konstalace a nikdy se už nevrátí stejný. Možná tě změní už jen to, že projíždíš.

09.05.2024 19:29

Indigo

In..mně jen přijde zajímavý, že mi to vlastně říkáš až teď, protože já se asi takhle vyjadřuju odjakživa. Nebo...mám pocit, že v řádu se mi žije hůř. Třeba potřebuju kompenzovat nebo tak něco. Jsem ráda, že jsi v celku spokojená.

No, možná nejsem tak dobrý pozorovatel. Kromě toho se přistihuji, že velmi záleží na tom, kdy, za jakých okolností, kolikrát a na jaké pomůcce si text právě přečtu.

Zeptej se mě zítra, a možná řeknu, na co bych včera nepomyslela. A co jsem možná včera řekla, nemusí být o zítřku. :)

Jsem za Tvou vytrvalost ráda. To je moc dobře.

10.05.2024 10:04

Stinohra

Nevím, jestli je to dobře.
Nelituju sebe, lituju čtenáře.

Jdu přihodit moudro do citátů.

19.05.2024 20:30

Jaroslav Vraj

Čtu snad po padesátý osmý, ale...
Přijde mi to strašně blbý, tak blbý, že se dál nepohnu. Předjímání ještě nehotovýho děje. Jak úpěnlivý upozornění, že se něco chystá. Je mi to divný, krátkozraký a až tak brzce a „zřetelně vpovězený“, že náročnýmu čtenáři až zazebe.

Je mi skoro těžko číst dál.

20.05.2024 22:22

Stinohra

Možná to zní jako kalkul, Jardo, to bys mě ovšem přecenil. Pokud to tak vidíš, náročný čtenáři, v pořádku. Autor přijímá, nevzpírá se.

Přidat komentář a avízovat

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES