mlha má muší váhu listu
klesla na ostrý kraj patníku
duní výkřiky štěkotem
rvačkou pouličních psů
jsi mezi lavičkami
v dlani držíš hlínu
chlad hřbitova
viděl jsi jak se ve stromech
hromadí nevyužitý čas
stoupá kmenem
natažený do kočičího zlata
léta
jednou se pokusíš otevřít staré rány pod kůrou
vyndat co se dá
vyměnit
vyhandlovat
za zbytek z pantů vyražené něhy
za muší váhu mlhy
jsi mezi lavičkami
hlína teplá jak pokročil čas tvých rukou
slyšíš šepot
slyšíš vzdálené šplouchání rybníka
to co ti polechtalo zápěstí
to není brouk ani žiletka
to ti jen někdo koho zrovna nevidíš
na kůži kreslí
náramek jizev
Přihlášení
