že jsem jako holka v pubertě
nosila kozačky po mámě
měla vždycky nějaké
v uvozovkách luxusní kousky
těmhle se říkalo „natahovačky“
měly dole pevnou botu
takové jako mokasíny na vysoké platformě
a kolem lýtka měkký krišlak
nosila jsem je k minisukním
které mi šila
když dělala v Pragoděvu
největším textilním závodě minulého režimu
šilo se tam pro Francouze a západní Evropu
chodila jsem tam jako dítě za ní
seděla jsem na desce šicího stroje
obracela rukávy a poslouchala bzukot strojů v hale
prostě taková sériová výroba
každá švadlena dostala jednu operaci
třeba sešití rukávu nebo všití límečku
a šila to do zblbnutí
za mistrovou měly drobnou, ráznou paní
která mi účesem připomínala
komika Josefa Dvořáka z Televarieté
říkaly jí Kočinda
páč když rozdávala práci, říkala všem
„kočindo uděláš to takhle a takhle“
máma tam vydržela dvacet let
to byla holt jiná pracovní morálka
něž dnes
dva roky a tradá jinam
.
od Vorona
dne 13.09.2024 10:55 ·
2 Komentářů ·
17x čteno ·
To je taková personalistická báseň... bavilo mě to číst, zamyslet se, kolik lidí je u nás třeba třicet let... ještě se najdou. Ono je otázka, jestli je to dobře a vždycky na zvážení, jak dlouho setrvat. Ale líbí se mi, jak se to tehdy neřešilo, dítě na stroji... to by dneska prošlo těžko. Hezká vzpomínka.
Stinko...jo i dnes se najdou lidí,co jsou tzv zasloužili pracovníci se tomu dřív říkalo...jen myslím, že z těch mladejch dneska už to málokdo dokáže...jo otázka jestli setrvat tak dlouho....no moje odpověď má to svoje výhody...lidí jsou pak mistry ve svém oboru, ale u některých míst není kariérní postup, což dřív se tolik neřešilo dnes jo...jinak vím, že je to spíš takový fejetonek než báseň, ale vyskočila ta vzpomínka na mne živé, tak jsem měla potřebu ji nějak uchovat
A dekuju
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
