noc na nádraží
položíš oharek
pečlivě si hlídáš
peněženku
gumičku ve vlasech
čáry v dlaních
co vedou bůhví kam
tuhle vzpomínku chceš uchovat:
koukala jsi do mlhavého rána
v noci myslela na smrt
nakonec si tě stejně
rozeberou
kosti nikdy
to co tě žere zevnitř
je strach srny
z očí mezi keři
tady to syčí
támhle dupe
voda vyplazuje slizkou rybu
a tebe žene pes
necháváš za sebou pámelník
netýkavky
nocí utahanou slinu rána
jsi definitivní srna
budeš to muset přežít
lexaurin máš doma
a to je daleko
nejhubenější je
byla
a vždycky zůstane noc
spí sladce takže
nežere
ty syslí tváře náplní tichem
takže teď
když bys neměla
konečně můžeš usnout
Přihlášení
