Každý z nás nosí pod srdcem neklidný plod kostlivce, který při špatných chvílích kouše do duše a skrze díry po zubech vytéká naše síla, a tak hledáme intenzivní momenty, aby při skusu cítil nesnesitelný žár a s výkřikem hrůzy se pustil. Každý z nás nosí pod srdcem bolestný plod se zkříženýma hnátama na prsou, který čeká na slabé chvíle, kdy je tělo klidné a jednotvárně bije, a kostlivec utrhává kusy masa kolem nervů a snaží se protrhat cestu ven, a jen náš zběsilý tep blížící se frenetické křivce mu oslabí tenké prsty natažené k seknutí. Proto milujeme kruté noci zimy přečkané na lavičkách poblíž zastávek dalekého vlaku, co nás nechá čekat ve společnosti upovídaného kvílení mrazu, co poslouchá pouze svůj monolog a nářky účelně přeslechne. Proto milujeme drtivé rány při rvačce na večírku prostoupeném pozdní hrůzou a řevem šílenců se skleničkou v dlani a nohama houpavýma do rytmu nepravidelné písně duše. Proto milujeme.
od Jakub
dne 27.02.2025 17:50 ·
6 Komentářů ·
92x čteno ·
Ahoj Jakube.
Ten text je (nejen svou formou) téměř monolitní, slitý, přebarvený slovními pospojeními.
Také složitá, dlouhá souvětí nedovolí, brzdí alespoň základní uchycení se - čtenář se vrací, aby se trochu přiblížil
až překotně „vychrleným“ myšlenkám.
Za mě spíše nějaký ten odstavec a více jednoduchých vět, kterými sdělíš o dost uchopitelněji
a současně snáze udržíš pozornost.
J.
Ahoj Jaroslave,
kritiku chápu a uznávám její validitu, ale do jisté míry byl pocit přehlcení záměr. Nenechat čtenáře dýchat. Moc nevím jak reagovat. Jak tady probíhají konverzace? Tolik otázek.
Čtenáře můžeš ponechat přečíst bez dechu, přesto si musí už na první něco sebrat.
Pokud se tomu tak nestane, text si ho „nepřizve“, a on se už nevrátí.
Jen můj názor. Ostatní to mohou vnímat zcela odlišně.
Právě i v tom spočívá kouzlo, význam literárních webů. V otevřenosti komentářů i jejich přijímání.
Diskuze tu probíhá zcela běžně, jako u stolu v kavárně.
Někdo se u dílka pozastaví a nechá svůj vjem.
Můžeš a nemusíš reagovat, leč u stolu se nemlčí, žejo...
Zprvu jsem se zastavila, ale už začátek mně odradil. Nemám potřebu číst o nějakých kostlivcich, muj pohled na svět a to co chi číst je zřejmé jiný. No na podruhé jsem to dočetla, ale bohužel mi to nic nedalo.
Jinak z pohledu technického, souhlasím s Jarkem, možná je to až moc nadupaná. Možná je to taky nadupaná nic neříkající i věcmi, možná bych zkusila psát trochu pozitivněji nebo o konkrétních věcech, tam by se ty popisy možná ujaly.
Vorona, nevím, o pozitivních věcech nechci psát. Jak formulovat důvod netuším, prostě nechci. Já jsem velký fanoušek automatického psaní a tohle je jeho příklad. Vím, co jsem tím chtěl říct, a stejně tak vím, že to není hlavní složka. Chci vytvářet literární obrazy kostlivců, duchů a přízraků. Význam je druhořadý. Alespoň pro mě. Jak napsal Jaroslav, každý má jiné filtry přetažené kolem zornic.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
