Znavený ďábel s orvanými křídly
zděšen se brodí řekou mrtvých těl,
unaven dřinou, znaven zlými činy
ví, že mu spánek znovu uletěl.
Rej v lidských hlavách, rámus, kolotoče,
vztek střídá vinu, zuřivost a strach
a jazyk líže všechnu světa špínu.
Ach, kdo je oběť a kdo je vlastně vrah.
Rozrytá země,
koho budeš hostit -
nemá kdo orat,
není, kdo by sil.
Stmívá se a je teprv ráno.
Stmívá se – věk se utopil.
Stesk bloudí zemí, tma je jeho pláštěm,
ticho jak v hrobě, relaxuje zášť.
Tuhletu chvíli budem nosit v sobě
Tkáme si plátno – plátno na rubáš.
od Vladimir Kovacic
dne 03.06.2025 15:28 ·
2 Komentářů ·
74x čteno ·
Poslední dobou mám hodně podobný pocity. Dneska jsme se málem zabili, praskla nám na dálnici v plné rychlosti pneumatika a letěli jsme...člověk nikdy neví.
Vladimíre, provedla jsem tebou zamýšlenou úpravu v závěru básně.
Ráda bych ale připomněla, že i v případě drobné změny (byť třeba jen jednoho verše) není vhodné vkládat báseň znovu jako nové dílo, zvlášť pokud se významově zásadně neliší a reakce pod původní verzí (komenty) nejsou nijak navázány na změnu. I když samozřejmě chápu rozdíl mezi suknem a plátnem, zvláště pokud jde o materiál na tkaný rubáš.
Prosím, příště se s podobným obracej na administrátory (Jarda a já) – rádi ti s úpravou pomůžeme. A také bych asi zvážila zařazení do rozcestníku. Momentálně nemáme aktuální soutěž. Přičemž, lze upravit u všech vložených děl.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
