Snad jsem ti psala už jinde, že zřídka rozumím všemu. Že mám chvíli pocit, že se chytám, ale ty mi pak ukážeš, jak jsem naivní.. ale nemusím ti rozumět, protože to v emoční rovině chytám. To s tím orlem je úžasný. Obcas si rikam, jak to děláš. Chtěla bych vidět do tvý hlavy.
Ano, tohle je opravdový kus krásné poezie. A jako stínohra to vnímám a cítím- je fuk, že nerozumím všemu, ale vnímám hloubku očima neviditelného světa za těmi slovy. Velmi oslovilo, rád se k tomu vrátím a napiju se z poháru... Díky za prožitek poezie.
Já Vám tu všem moc děkuji za přečtení a slova, dlouho jsem neměla odvahu něco přidat. Jsme v horách, zlobí připojení a nešel mi odeslat komentář, omlouvám se...
Neotřelý obraty, využití „šance“ vyřknout jinak, nestroze, a přece v jednoduchosti důsledně. Velmi dobrej kus, kam se vyplatí vracet pro stále různá uchopení. To je pro dobrou poezii hodně důležitý.
Díky za návrat.
Mezi peřím a šibenicí. Jazyk se tu nebojí metafory. Text staví na obrazech, které nedávají možná okamžitý smysl, ale mohou vyvolat ozvěnu: peníze padaly na pannu, orel se nevznesl – to není bonmot, to je příběh nerozhodnutí.
Muž se zpěvem a křivými zuby nese svatební peří — to je silné, neokoukané. Možná pohádka, možná halucinační výjev...
Pak přijde zlom: ptáček nevyletěl. Syrová, lakonická věta. Skoro dětská, ale s temným dozvukem v rámu fotky.
Závěr je nejsilnější: šibenice, ocún, všichni svatí — a ty. Jepice tak nezní. Avšak není pochyb: nejde o lyrický zápisník, ale o básnický akt. Možná neuspořádaný, možná přepjatý.
Jediné, co textu trochu hrozí, je přesycení symboly: vše svítí, bliká, mihotá. Čtenář by snad uvítal trochu více pevniny pod nohou na těch vlnách. Ale možná právě to je záměr: ephemeron – pomíjivost jako modus života.
No, ten Orel je kamarád. Má křivé přední zuby. Poznal se hned... :o) Kdysi mi poslal fotku, jak šlape po asfaltce...Je to příběh. Ale děkuji moc, vážím si toho všeho. Vaší odezvy.
Jediné, co textu trochu hrozí, je přesycení symboly: vše svítí, bliká, mihotá. Čtenář by snad uvítal trochu více pevniny pod nohou na těch vlnách.
Strašně dobře formuluješ. To co já jen cítím, ty prostě řekneš. Zároveň ale dodávám, že jsem z toho nadšená... z toho zemětřesení. Z toho, že to musím číst jinak, než většinu jinejch básní, u kterých mi stačí se zastavit někde v textu... vrátit se, tady mi to nejde. Je to strhující vodopád. Nekončí jsem úplně zmáčená a chápu... a nic nechápu. (Přesně vedle takovejch autorů si připadám neskonale nudná).
Já nevím, většinou píšu, když se mi něco děje a tak začnu psát. Většinou už s tím nehnu. Děkuju za odezvu, mám radost a kdo by ji neměl. Jsem teď v horách, zlobí tu připojení, ozvu se. :o)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
