O řeči, která se neřekla...nemluví se tu, tvaruje se mlčení.
Verše si plynou pohybem myšlenky, avšak ta jaksi zatvrzele, snad ještě nevstala z lože – zato už vidí strop světnice a slyší kroky na štěrku.
Nevím jak přesně jako čtenář obsáhnout po slovu dojem obrysu mlčení sobě, světu, že slyším (až urputný dech) básníka za zdí...
Mozaika z květin a stínů, ale jako usazenina řeči, která předchází významu. Čedič slov mlčeti – to je výborná zkratka pro váhu, kterou slovo nese i tehdy, když není vyřčeno.
Číhané nebezpečí: že slovo zbavené řeči ztuhne v ornamentu, že se ostrost mlčení stane pouhou literární figurou. Autor - provazochodec kráčí si nad oparem přepjatého patosu, pod ním propast pocitů...a to obzvláště pro závěr. To je prašina (omlouvám se za ten výraz). Nemůže zaznít. Příliš zpomaluje obsah přemíra nesděleného (i když ze srdce věřím, že autor sdělit bezpochyby touží).
Mockrát děkuji za přečtení a posouzení. Velmi si toho cením. Upřímně řečeno se v tom potřebuju ještě trochu přebrat a vyznat. Vždycky píšu v částečné euforii, i když se text snažím nechat uzrát, "vyhnít", takže se mi už nedějí takové opravdu klišoidy, které jsou myslím i v této básni znát (zvláště první strofa). Myslím, že je v regulích, že po čase lze text odebrat a nahrát nový po schválení adminem. Takže, díky, ještě zapracuju...
V pohodě, Vladimíre.
Nemám patent na pravdu – jen nárok na čtení bez omluv. Každý zápis má právo zazářit i selhat bez autocenzury.
Můj názor nemá být kladivem. Spíš odrážkou – vezmi, co svítí, zbytek nech zhasnout.
A při komentářích či jejich odpovědích je lépe použít avízo. Při psaní komentu vlevo vedle okénka do kterého vpisuješ. Dotyčnému pak přijde do osobních zpráv. Můžeš využít i tehdy, když chceš, aby se někdo vyjádřil, přičemž se třeba rozpravy zrovna neúčastní, nebo když přímo oslovíš...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
