Indigo, tohle je neskutečně silná věc. Cítím skrze ta slova snad všechno to válečné svinstvo a běsy,, co na nás zírají. Lidskost proti nelidskosti. A kulky sviští a pleskají do zdí. A krůpěje paměti pomalu zasychají na těch poďobaných zdech.
Svírá se mi srdce a krátí dech.
Snad jediné řádce tak úplně asi nerozumím - když věřil že ztrácí...
Kéž, kéž by nebylo nutné psát takovéhle verše!
Děkuji, Midi, za tak silnou reakci. Dotklo se mě, že jsi poznal, odkud ta báseň přichází.
K té řádce – když věřil, že ztrácí...možná můj úmysl není zcela zřejmý. Měl to být otisk mezi vírou a naprostou beznadějí v poslední chvíli. Jako když zemdlelý padá a šeptá: proč jsi mě opustil..., než ho ono božské pozvedne...přičem jen jedny stopy nakonec vidno. Tedy, zda se dá něco takového právě takto vysvětlit...
Ještě jednou se chci vrátit a bezprostředně popsat svůj obdiv - bez zbytečně silných slov, jediný výstřel, bez zmínky o smrti, bez lkaní, křiku, slz atd., dokázat všechno tohle zobrazit - to je opravdová poezie a obdivuhodné. Smekám fiktivní klobouk. Takhle to umí napsat málokdo.
Ahoj.
Čtu, a nějakým způsobem se snažím bejt uprostřed textu, ale on mě tam v podstatě ňák moc pobejt nenechá.
Blog. Hm. Rýmuješ, jak bys ten text překladem „sestrojila“ a teprve pak mu vdechla svůj punc, svý aroma, svůj drajv.
Rytmicky poněkud rozházený (odchylka ve třetí). Tam mi to zastavuje.
Chci vždy sebrat všechno, proto nerad klopýtám. Chci se po slovech svézt a říct pak:
„Heršvec, to byla jízda.“ A že slza? Eh, to bylo z větru....
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
