Kovově žlutá chuť podzimu
zaniká v přízni rudé.
Je čas.
Ještě pohnem stínem,
chvíli se zasníme
než oči třeskuté
nahlédnou bdělosti příčinné.
Dřevitá příměs červeně
vytváří základ barev.
A přece,
získáme černou, černou jen
tak černou jako zem,
k níž zespodu oči hledí,
schované, schované, schované.
Beztvará příchuť bělosti
oblohy opačná strana.
Suneme dolů Sisyfa,
už nemůžem už ne,
soudem osudu souzeni,
ryjeme vzhůru k nebi
záhony nechané ladem.
od Vladimir Kovacic
dne 06.12.2025 12:23 ·
0 Komentářů ·
18x čteno ·
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení