Prolog: Kdysi, tak před sedmi lety, byla literra místem, kde si lidi s textama hráli, tvořili třeba dohromady, takovou tu rádobypoetickou hru na otázky a odpovědi, mnozí měli i společnou přezdívku, pod kterou text následně zveřejňovali, ten co vám sem jako ukázku dávám, jsem napsal s čekankou učekanou, která je autorkou první části
musim jít spát
ty nemusíš
klidně si sviť a čti
nebo si piš
u lampičky
jen buď u mě
a jen tak se občas koukni,
jak spim
a potom, až se i tobě bude chtít spát
lehni si ke mně pod peřinu
obejmi mě
a usni
budu cejtit, jak mi dejcháš do vlasů
a budu po dlouhý době zase klidně spát
no a tak jsem svítil
občas kouknul
jak spíš
občas zastříhnul okousanej nehet
a
občas tě i opustil
pro dalšíh tah
hrál jsem citrónovými kameny
proti ořechům cigaretovejch prstů
abys až se probudíš
mě poznala
a budeš dělat snídani
nebo oběd
budu spát unavenej po vypovídaný noci
a ty mazat chleba marmeládou
kterou nemám rád
jen jahodovou
ale to ty nevíš
protože snídám jenom kafe
a cigáro
ale to taky nevíš
protože jsme spolu ještě nesnídali
ale až otevřu oči
usměju se na tebe
a na snídani zapomeneme
od jardaJJ
dne 03.03.2012 11:41 ·
8 Komentářů ·
545x čteno ·
nojo, když sem si přečet následující, tak nevim no, je spíš na vlákno, to
Docela bych ocenil, kdyby ses podělil i o nějakou tu teorii s námi. Zatím tak jen víme, že to co píšem, se ti nelíbí, ale jak na to, že?
jenže je to moje osobní teorie, nemá skoro nic s nějakým básněním, ba ani s obecnejma teoriema co a jak s rytmy, metrem a podobnejma poučkama, prostě je to takový jak píšu a proč píšu, a nevím zda by to někomu pomohlo
ano většina textů se mi nelíbí, za ty roky co sem na lit. serverech sem potkal tisíce textů a tak, postupem času jich do svýho pomyslnýho koše házím víc a víc, snad proto, že se mi zdá že nic novýho nepřinášej, snad proto, že na spoustě z nich je vidět ta rychlost se kterou byly napsány... prostě nevim
nechci bejt za kata, na mě to tak působí a nemám zapotřebí někomu mazat med kolem huby, co bych z toho měl, virtuální popularitu nebo podobnou zhovadilost...
díky nechci chci text, kterej budu autoroj závidět
u kterýho si budu říkat, úžasný, jak to že mi tohle nikdy nenapadlo
u kterýho se mi rozleje někde vevnitř pocit, že psát básně je nejkrásnější činnost na světě
Občas závidím a že slovo závidím nenávidím (šmarja to je spojení), prostě mě mrzí doby, který jsem nemohla prožít. Třeba prenatální vývoj mých dětí v jejich hlavě, nebo dobu květinovejch dětí, šedesátejosmej a tak, a z těch drobných třeba tuhle dobu kvůli který byla Literra tím čím na ní vzpomínáš (a nejspíš bych taky o tom měla napsat článek ve smyslu Tvýho jak si začal žít literární weby), páč tehdy a tam bych chtěla bejt.
A mám taky nějakej ten společnej text ještě z Mezery (třeba s Pathagonií/a možná ho někde ještě z kompu vylovim), prostě tohle je bezvadný pro ty vzpomínky a samotnej počin co evokuje všechna ta spojení.
----------------------
Nu, ani jeden ten textovej vstup není ideální, tedy v tom smyslu jak bych chtěla číst, vnímám to spíš jako pracovní verzi před úpravama, ale počítám, že důvody který jsi měl pro uveřejnění nebyly právě zaštítěný samotným slovem pro dobrou poezii.
Nicméně právě teď a tady se mi zrodil další nápad. Díky za ty podněty!
nevim jestli vytočenej je to správný slovo, měl sem na mysli že dobrej text, mimořádnej, má strašnou moc, uzemní tě k židli, nebo tě vystřelí do oblak a ta závist, ta je míněna v dobrým, protože je spousta i netovejch autorů před kterejma sem permanentně v úkloně skloněných
já si ji pamatuju ještě ze staré mezery...nějak ve mně uvízla ta část s tou snídaní a marmeládou...přiznám, kdysi jsem to až tak neregistrovala a přesto mi to zůstalo v paměti...takže dobrý no...nejlepší na tom je, že u každého tvého textu mi něco uvízne:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
