nemůžu říct, že mi tak trochu neuniká pointa, ovšem verše nenásilně postavené a příjemně znějící mi báseń vytvarovaly do jakéhosi fajnového klubka, které snad ani nemusím nutně rozmotat :)
Slečno Sekaná, tohle bych kuchnul (doslova) do tří částí.
V první "sloce" mi vadí věta s labutími krky; tipuji, že na narážku typu "nediv se, nebo dostaneš" - tak mi to odpovídá i k postoji s plácáním do ticha, proti vině jiných. Nastavení svého krku, i když nechceš. Jen rozstříhané krky, spíše by mi sedělo "rozlámané/zlomené", rozstříhat působí jako hledat něco uvnitř tou násilnou cestou. Rozstříhané krky + tichý údiv = ztracené slovo -> bezpředmětná argumentace rukou (plácání do ticha).
Druhá sloka je mému oku a hlavě představena jako dvě sloky v jedné. Asi mám křivé zrcadlo, neva.
První dva řádky mi říkají "pantomima (mim)" a holubové. Vybaví se mi Paříž, pak naráz "zčernalým" holubům, místo holuba vidím myšlenku nebo ostravského holuba. Z mima se stává bezdomovec, má životní příběh, ale nikdo neslyší; němá slova. Z holuba myšlenka, ze slova smrt (spíše zatracení).
A zbytek? Jednoduše, kolem 4 ráno vidím v ulicích pekaře nebo/a ku*vy...hmm?
Prní asociace byla na Labutí šíje, buben a činely. Jednoduše záznam události, což do jisté míry nejspíš činní každý básník, nebo spisovatel, nicméně jinde si to jako čtenář neuvědomuji. Jestli Tys to spíš nechtěla namalovat, protože tak to na mně v pravdě vlastně působí. Původní vzniklá idea (protože je do jisté míry zabarvená), nebo dosud nepojmenovaná iluzorní jemněhmota, která teprve potřebuje osvobodit, tedy nechat se teprve přetvořit do našeho hrubohmotna. Šla bych tedy o krok zpět a původní impuls opětovně evokovala, dokud nezvětrá a učinila nový pokus o vtisknutí vhodné pečeti.
Neštěstí... Máš pravdu, že to je složené ze tří částí. Přišlo mi hloupé napsat pět řádků a skončit, tak jsem se dala do sešívání. Co se týče tohoto, stehy vytahuješ báječně.
"rozstříhaným" je tam kvůli rýmu s "ostří hrany" a abych nepoužila dvakrát "řezat". Jinak jsi mě definitivně odradil od lepení básní tímto způsobem. :) takže asi díky... určitě...
In... Předně nezapomínej na "ňadra" (labutí šíje ňadra buben a činely) :). Pokusím se znovu, ano. A s tím malováním mě neštvi, jsem básník (nikoli malíř) - ať jakkoli špatný :). Jednou si v hlavě postavím stroj, kterej bude převlékat obrazy a filmy do slov a potom budu dobrý básník a tomu věřím a basta fidli. (asis to tak nemyslela, já vím)
Potěšení na mé straně. Vlastně "odradit" je sešívané "radit", takže jsem spokojen. Spíše je pěkné, že experimentuješ a zkoušíš, ať ti ten stroj jednou poklape, jak má, nechám se od tebe sešít mezi řádky tvých básní. Ať mě taky někdo vytáhne ;-)
Šmarjá, neříkám zda jsi víc malíř, nebo básník, to bych si netroufala posuzovat. A máš pravdu, nemyslela jsem to tak, jsou nejspíš na vině mé asociace.
Jináč až bude ten stroj hotov, dej mi vědět, něco v té obdobě by mi taky nebylo ku škodě.:)
Oldřichu! Tohle je moje myšlenka. Básník je ten, kdo svléká. Máš pravděpodobně nepořádek ve vzpomínkách, protože tohle jsi musel číst, nevymyslel jsi to. Pochopitelně s tím souhlasím.
Nepřu se, jen se snažím poskládat všecko co mi nezapadá. (Asi to často vypadá, že se bezdůvodně naštvávám, rozčiluju, nebo hádám, ale není to tak, prostě není. Dělám to jen abych přišla věcem na kloub, ze zájmu, s emocemi to nemá nic společného. Image protivné ženské k tomu asi trochu patří. Omlouvám se.)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
