ne nemiluji
jen splývám lásku
tvé sušené prožitky z cest
plaváčku z téru voděodolných slov
ne nemiluji
topím se v detailech slibů
že věřím na přístavy
šikmé věže
na projevy z naklonění
jsem si dovolila, že mi to nedalo
protože
příliš cizích nebo nepoetických slov na tak malý prostor
a závěr
no já bych spíš radši něco jako
velký holky prostě skočí, ne že někdy, nebo s i, prostě skočí
ale nepodařilo se mi to do toho mého troufalého projevu vtěstnat
prostě to nešlo
takže jen tahle chvilková agónie
inko, moc hezky jsi vystihla myšlenku slovem svým
jen ten skok bez padáku tam chybíB)
víš
vidím poesii jako jablko
kdo žije na slunečné straně, píše jablko sladké a šťavnaté,
kdo vyrostl ve stínu halt píše a vidí i nezralou část,
ale obě tvoří jedno poetické jablko,,, někdo rád horké, druhý studené, kolik lidí tolik chutí,,
díky žes věnovala svuj čas mým několika bezvýznamným kyselým jablkům..
Víc tvarů z pohledu objektivity neutralizuje subjektivitu (Ale to mě zas napadá, že to může být čistě subjektivní myšlenka, neboť zatím netuším, co jí předcházelo). Takže někdy se mi chce přece jen říct, že nejde o bezvýznamnosti, jenom o tvary, barvy, zvuky a rytmus, jak jsem se dočetla jinde. Všimni si, že v mém pojetí (i když jsi mi byla inspirací Ty), některé z vyjmenovaných určitě také chybí, nebo se nejeví dokonale.
Takže jen to, že mi ta chvíle za to stála, souvislosti se mi jednoduše zalíbily.
A k tomu stínu ještě...stínu předchází světlo, a to je pro všechny. Stín vždy jen pro jedno, nebo jednoho.
No a teď už jdu spát. Je to ten nejlepší nápad.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
