Něco málo k formě: Nelíbí se mi zakončení verše slovem "teď", aspoň ne tady. Tomu verši to ubírá na smyslu, tzn. postavíme-li tento verš stranou od ostatních, osamoceně, zní divně. Pokud bys tento verš vyřešil jinak, pak by se asi pozměnil i rytmus a v třetím verši by nebylo nutné dávat "tu", které mi připadá taky zbytečné, že jsme "teď" a "tu" - o tom vypovídá báseň dostatečně i bez těchto slov.
Jinak se mi nelíbí obraz metaře pokládajícího dotyčného na lavičku, ani smíření dotyčného s takovouto budoucností. Vyznívá mi to přímo nevkusně poté, co řekneš to o tom kabátě, což se velmi povedlo. Prostě střed té básně je tak perfektní, že konec bych si představovala jinak. Nějak pokračovat v tom duchu nábřeží slova slzy kabát a dojít někam na druhej břeh odkud budu pozorovat klidně jakýkoli metaře a bude mi to fuk, protože o tom ta báseň nebude, což tady je a to se mi teda nelíbí.
Jinak za ten prostředek vážně zasloužíš pochválit. A nezlob se za toho metaře.
Vorona - jak se to vezme:)
Luisa - no mně to zní asi jinak, vyprávím to z tohoto místa, a v té chvíli, proto to tam musím mít.
Je to čistě popis situace, která se děje, jen fakta, v té chvíli jde o smíření se tady a teď, ne nutně napořád.
Za metaře se nezlobím, jiný pohled vždycky rád uvítám, Díky, Luiso :)
Tak teda fakt je, že Oldřichův komentář je určen Jarkovi.
Druhej fakt je, že mě ten komentář děsně naštval.
Takže co s tím no... asi budu tak nezdvořilá a skočím Vám, pánové, do řeči. Na mysli mám pasáž tuhletu:
Jestli já (my) si tady nehrajem na nějaký čištění textu, kterej je sice pak vyčištěnej, ale čitelnej zas jen těmhle puristům. jestli by se poezie neměla psát pro lidi.
Chtěla bych předně vědět, jakej je rozdíl mezi "puristou" a člověkem. Normální člověk je blbější, obyčejnější, nebo upracovanější, než purista? Asi. Asi ne.
Zadruhé. Je-li text opravdu čistý, neobsahuje zbytečné kudrlinky, pózy a manýru, potom je prostě také opravdu čitelný. Co je čisté je jasné. Nesnaž se tu vymýšlet nějaké konstrukce výjimek.
Zatřetí. Text nemůže být pro lidi není-li o lidech. To je tak primitivní zákon, že snad ani nemá cenu se o tom bavit.
Tolik malé intermezzo, utahuju uzdu své rozčílenosti a končím. Názor nechť je brán jako exprese.
K Oldově avízu.
Bez autora není čtenáře a čtenáře není bez autora. Rozdíly bych hledala tam kde nalézá poezii čtenář a kde zase autor. Na literárních servrech jsou čtenáři zároveň autory i opačně, nebo by měli být, alespoň já se o to zde snažím. Kvůli tomu ovšem nemusím být nutně nazvána puristou, bo něčím v tom smyslu, i když podle mně neexistuje čistý text, čistě napsaná poezie. To je pouze ta, kterou se pokoušíme psát, tedy řekněme zdroj, pokud tušíš co mám asi na mysli. A rozhodně není na místě si myslet, že poezie je o to čistší, nebo účinější nebo plnější ve smyslu toho kolik knih autor již napsal nebo vydal, anebo v kolika jazycích, chceš-li. K tomu aby autor dnes něco vydal postačí pouze prostředky - peníze.
A pokud jde o ten názor, psaní básniček je jednak práce sama na sobě, následně práce s jazykem i práce s lidmi a mnoho dalších bezpočet věcí, které tu netřeba vypisovat. Podle mně ale záleží nejvíc na tom kde poezie vzniká a kolik z ní v té původní podobě zůstává na konci. I přes tu úpornou snahu zaznamenat se i mnohým dobrým autorům tato podstata ve finálním produktu vymyká právě pro tu ''transformaci přes člověka''.
Že si momentálně nejseš jist co je vlastně poezie? Čím víc se toho člověk na cestě dozvídá, tím více se obyčejně cítí být zmatený. Je to jen fáze, nemusíš vědět, stačí, když budeš tušit.:)
Jestliže jsem prve hovořila o tom, kde ten či onen rozeznává jakousi podstatu poezie, pak ve Tvém textu zlomek nalézám pouze zde.
Troufám si tvrdit, že pro takové by se mělo zkoušet psát. Tenhle výňatek je nosný pilíř textu/říkám jako čtenář (jako autor při své vůli (ta zaprděná mnohdy chybná trasformace) bych asi zpracovala kapku jinak, rozhodně bych zachovala a to v netknuté podobě z výňatku poslední verš a zvláštní podivnost toho rýmu, který jsi podle mne velmi vhodně použil).
Vše ostatní je z mého pohledu tzv. nepříliš šťastně vykreslená okecávačka určená čtenáři a závěr, který by měl jaksi hodnotově i jinak převyšovat jakousi sdělnost celého textu se mi tak spíše nepodstatně rozplývá a to včetně špatně zvoleného spíše ironického názvu.
Olda - námátkový rýmy, skoro ani nevím, co si pod tím mám představit. Jakože drapnu první co se namane, a šup tam s ním?
Jestli ano, tak určitě ne, s takovejma miniaturama si hraju i pár měsíců (asi málo, jak vidno:)), a ani jedno slovo tu není náhodou, a už vůbec ne na efekt.
Je úmyslně zjednodušená, aby neřvala jen slovy, aby z ní bylo cítit i to "pod".
Vím že Ty si nejvíc pošušňáš (promiň ten výraz) na slovních hříčkách, a na hře s jazykem vůbec, ale tady to prostě nenajdeš, ta věc šla jen jinudy. Zkouším něco jiného, hledám jiné cesty, postupy.
Tady dole jsi dobře podotknul (k Zdechovskému) - není to pro mě dobrá poezie.
A tak to je, co je dobrá poezie? Ta co se líbí mě? Nebo určité komunitě čtenářů?
A co ti ostatní, jsou tím pádem podivní, nebo jen nemají pro poezii ten správný cit...
Oldo i všichni vůkol, dík za zastavení:)
Ale jo, já už někde jednou psal, že vázaný či nevázaný neurčuju předem, spíš mi tam vyjde pocitově, slyším ho tam jako dobrý, je tam, a pak třeba pokračuju volně:)
Dobře, Oldo, s Tvým druhým komentářem naštvání vyprchalo...
(Spíš mě asi naštval - nesměj se tomu! - ten tón toho prvního komentáře, takový ty chlapský bolestínský řeči nad pivem mi to připomnělo. )
Jinak rovněž souhlasím s In, tu není co dodat.
toto som myslela
neviem akým spôsobom vkĺzneš do kože toho muža
no darí sa ti to
/len so slovkom metař som si celkom nevedela rady..či je to zametač alebo ten čo nahadzuje na pálku pri tom športe
pohrávanie sa s oboma predstavami ma celkom bavilo..popravde/
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
