čumim na konec vidličky
kterou se hrabu v kastrólu s hrachovou kaší
přemejšlim o vesmíru
básnících co nesnášim jejich úslintky
kterejma mi vycpávaj hlavu
obrazech co mám rád
a kyselej okurce
potkal sem ho jenom jednou
ve snu
"Čau, znám tě, sem taky levičák"
vykoktal dřív
než sem se mu stih vyhnout
byl to takovej obyčejnej chlap
docela prcek
měl kulatou hlavu a táh za sebou harfu
vypadal divně
dělala to ta kulatá hlava
nebo harfa, ve snu je možný všecko
možná ty jeho básničky
plný takovýho toho nevyšukanýho flagelantství
"Čau" řek sem
a myslel na to jestli má poezie svý černý díry
do kterejch padaj básníci
co sebou pořád něco vlečou
a jestli někde těsně před horizontem údálosti
se jim protahuje jejich kulatej ksicht
co potom vypadá delší
než maj baby z Modiglianiho obrazů
"Psát básně je jednoduchý" pokračoval
zatímco já čučel na jeho harfu
co se při tom pádu
vůbec nedeformovala
"Musíš víc ...."
zaniklo v hukotu splachovadel
někdo bouchnul dveřma od kabinky
a bylo to pryč
příště musim koupit žlutej hrách
ten loupanej
a okurky
no a pak musim jednoduše napsat báseň
od jardaJJ
dne 04.03.2012 19:34 ·
5 Komentářů ·
673x čteno ·
Ano, ano! To je ta obdivuhodná harfa v podtónu jazzu.
Máš specifickou formu poezie, nezaměnitelnou.
Lidovou a příběhovou, vždycky s jistou dávkou šílenosti jednoho každého světa, co člověk nalézá sám v sobě a dokážeš to podat ve formě která je jednoduše uvěřitelná. A není to ani tak způsobem projevu, jako spíš vystavěním příběhu a srozumitelností nesrozumitelného (jak to děláš?).
ano, tvoje básně jsou obrazy příběhů, podaných způsobem, za kterým se skrývá obyčejnej život...proto jsou blízké, protože si na nic nehraješ...vždycky, když se k nějaké dostanu, řeknu si, ta je oblíbená...ale ony jsou vlastně všechny;)
Po "kyselej okurce" jsem propukla - dejme tomu - v nevázaný řehot (o rolničkách tu nemluvě) a naznala, že je čas napsat autoroj, že tajleten zvuk jeho básní by měli hrát vždycky navečer místo oper. Nic jiného rozebírat nebudu. Tak.
dost nevim co k tomu připsat, nemám rád pochvalný reakce u svejch textů. no a ani nevim proč, za ten text nemůžu, může za něj hrách, je podobně upovídanej asi jako já
a je to pravda myšlenky pořád u mě reprezentuje pero a papír, kam se po čase nevejdou, je hezký koukat na to jak si (a taky co si) člověk zapisoval, jen nevím jestli zrovna to je pravdou, protože to může bejt jen jistá zahleděnost do vlastního rukopisu, a tak potom když vlastně "plivem" ty svý pravdy se docela divíme že se k nim někdo sehne (všim sis že lidi nemaj rádi "cizí" pravdy"?)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
