Poměrně složitě vykonstruovaná výstavba obrazová. A jestliže nás rozum nutí konstruovat, pak bychom měli na základě harmonického projevu uvažovat i o redukci.
Tvoje věci jsou nesmírně citlivé, ale jestli má být duše průchozí, pak by neměla být vydávána příliš všanc spletenci inteligenčních projevů. Protože tak to vnímám, abych si tady mohla skutečně počíst, musím tu stavebnici nejdřív rozložit do základu a pak zase složit. Není to jednoduchá práce.
hm, a mne sa moja výpoveď javí ako jednoducho priama
hoci takej tej prvoplánovosti usilujem vyhnúť
vôbec tam neviem nájsť ten "spletenec inteligenčích projevů"..no vážne
počnúc túžbou vyrovnať sa raz vlastnej mame
cez všetky tie pokusy
sebavýsmech stonavé spoznávanie seba i zmierivé vystretie sa do husľového podchladenia..
až po zžierajúci hlad po ozajstnom
jednoducho o pnutí husliach s menom marta
myslím, že netreba rozkadať a skladať
niekedy stačí zachytiť poltón
a rozum nechať..tam, vedľa :-)
áno, rezka, máš pravdu
v tomto texte však hovorím skôr o tom, že ešte mám čo robiť
aby som dokázala rozdávať i prijímať
krásy žitia ako ona
tak som to mienila..ten obraz v úvode
Já se Ti jenom Marto snažím říct, že obrazy, co jsi tady použila se mi čtou těžce. S podtónem ani půltónem myslím problém nemám, pokud si tedy pod tím co jsi řekla ještě něco dokážu představit.
Můj komentář není o tom, že bych nechtěla chápat, rozumět, nebo pocítit. A nesmíš mě v tomto směru vidět jako komentujícího autora, neboť sama se s lecčím potýkám.
A zatím si stojím.Tvoje výpověď je možná jednoduše přímá, ale není přímo jednoduchá.
veľmi dobre si uvedomujem, In, že to nie je o tom, že by si nechcela chápať, rozumieť, či pocítiť
myslím, že naopak..a že mi skôr naznačuješ, že to bude pre čitateľa ťažké a teda, že to možno aj vzdá
viem aj to..teda myslím si..že ty zachytíš poltóny..pocit, či rezonovanie v texte, no iný čitateľ vždy nemusí
rozumiem
lenže niekedy nedokážem byť na seba dosť prísna
obrazy mi plynú..myslím v hlave, či kde to
zachytávam ich zadrapené do vlastných pocitov a uznávam
že sú občas..zakuklené a omotané kde čím
a potom
sú texty, ku ktorým si sadnem
a len tak ich
vyrozprávam
tamtú časť mozgu či čoho nechám vypnutú..doslova ju tam uväzním
oh, ale som natárala..možno mi porozumieš
ďakujem
:-)
No, víš,to co tu popisuješ bych měla znát. Tomu nejspíš rozumí každý kdo už nějakou dobu píše. Někdy i kombinace těch způsobů a vůbec, těch dveří kterými můžeš vstoupit je bezpočet, sama víš.
Ale jestliže jsi prve zmínila to, že se vyhýbáš té prvoplánovitosti a pak se k tomu přidají ''obrazy zakuklené, omotané kdečím'', co se vlastně dostane ke čtenáři? Jen uvažuji nahlas.
lenže niekedy nedokážem byť na seba dosť prísna
Ani já ne, Marti, proto se vyhybáme o vlastní vůli věčnosti básně, proto naše texty zůstávají živé jen s námi.
Víš, troufale každý text co přečtu, považuji za svůj, proto jsem možná mnohdy více kritická a proto se i na Vašich textech můžu něco stále učit.
Tak neměj mi to za zlé, jsem holt pro básničky zapálená.:)
ani trošku
ti to nemám za zlé
som ti vďačná, ver mi
usmievam nad tvojimi slovami i prikyvujem..
aj si uvedomujem, že rozhovor bez hlasu a pohľadu spriama do očí nesie so sebou kadejaké naplaveniny :)
/dokonca aj to prisvojovanie si textov mi je vlastné..no veru/
hej, Voronka, ten verš je vlastne odrazovým mostíkom
k úvahám
o vlastnom načahovaní sa po hodnotách
uvedomovanie si
že chcem i nechcem
byť ako moja mama....to je tam, v tom zbytku :-)
to vyjadrenie "básnicky robot"..uff, to ma skoro napajedilo..skoro!
viem, že to myslíš dobre
lenže ja niekedy nedokážem byť tak jednoducho zrejmá..plynú zo mňa obrazy, ktoré sa mi javia ako také jasné a ono..niekto má z nich ťažkú hlavu, joj :-)
skúsila som takto, daj vedieť, či cítiš zmenu - hovorím v podstate to isté a myslím, že jednoduchšie /som sa usilovala, no/
husle podchladené čakaním
som iná ako moja mama
nesadím ruže
iba kapustu rock jazz a pri zatmení klasiku
a ona hlasom kriesi piesne starých goralov
tak som začala unikať
do veršov
upnutá k chabým pokusom zazvučať po svojom
zahriakla obavy z ďalšieho ticha
kolenačky
nevypočutá
smerom od srdca
naspäť k srdcu ktoré občas nespoznávam
-
-
blízko blízučko samoty
uvažujem o uzlíku na konci dychu
čoraz častejšie sa vraciam
k predstave vystretej do dreva
lež nie huslí môj milý
huslí nie
-
-
ešte stále cítim zmätok
keď mi rozum podsúva spokojnosť
a nenasýtená potreba ozajstného
triedi dni na spútané a slobodné
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
