celá báseň je o dívce která hledá svuj prostor ( tedy čtu ji tak), pak mě tam nepasuje bolavé mámino zklamání.. když boh se rozhodoval, že ju pochopí a ona věděla, že není pozdě..
Poslední strofa. Hm, zase se mi chce říct, že rozumím. Ale přitom... ne, nerozumím. Tahle Tvoje báseň je mi jako příběh, kterej jsem ještě nenapsala. A co o něm vlastně vím... Nic.
Nechce se mi přiznávat, že jsem tu téměř ztracená. Nevím tu vlastně nic. Nevidím před sebou ten svět, jakej v básni popisuješ, nebo jakej tam aspoň já spatřuju, o nic ostřeji než zamlčenou vzpomínku. Ale přece se budu bránit. Už ani nevím, kde jsem četla, že literatura se dělí jen na pravdivou a nepravdivou. (Tady nezáleží, jestli je každej pravdivej příběh skutečnej, nebo ne. To že není skutečnej neznamená, že nemůže sloužit jako vyjádření pravdy. Teda dotknutí se pravdy, protože nevim, jestli jde pravda vyjádřit.) Kdybych tu měla v tomto duchu pokračovat, označila bych tuto báseň jako nepravdivou. Je to tvrdý soud, vím. Ale o nic tvrdší než ta báseň.
(opět nerozebírám techniku a vím, co si zasloužím)
tvoj spôsob "čítania" ma zaujal, maaty
ten text je venovaný mojej sestre, ktorá po rokoch
hľadá a poznáva..seba, svojich....v nádeji že nie je neskoro
napriek tomu, že nechcela sklamať
vďaka za slovká :-)
Luisa
posledná strofa..je o tom, že strom neumiera, žije v dreve
kolísky huslí kríža....
len sa prerodí..ako priateľstvo na lásku, či opačne
býva to bolestivé rovnako ako ked vieme
že sklameme svojich najbližších
v podstate
celý textík je o tom, že nepriznávame
svoje bolesti a sklamania, nech sa pre nás blízki netrápia /saténové klamstvá/
no prídeme do bodu keď sa nedá nehovoriť
stretneme sa so sebou a niektorí dokážeme povedať si
"nie je neskoro"
utneme korene a začneme zunieť v nových tónoch
len sklamanie mamy tú pieseň málinko rozlaďuje..
ech, mám pocit, že o chvíľu by som to povedala úplne inak
no skús, možno už zbadáš aspoň chodníček tým textom :-)
celý textík je o tom, že nepriznávame
svoje bolesti a sklamania, nech sa pre nás blízki netrápia /saténové klamstvá/
no prídeme do bodu keď sa nedá nehovoriť
len sklamanie mamy tú pieseň málinko rozlaďuje..
Jo. Opět jsem si prostě nepřiznala, že máš pravdu, mluvíš mi skutečně o zamlčených vzpomínkách, tím to je. A o lži. Ano. Já už bych tyto vzpomínky nechtěla opakovat. Ale možná je to potřeba aspoň v duchu. Díky za vysvětlení, často to potřebuju :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
