jednou

vás odstřelej, kalibrem kterej zrovna nečekáte
a vy padáte a je vám to fuk
že skončíte na hromadě sraček
prostě dopadnete a ste mrtvej
mrtvej pro ni a pro všecky ty lidi
pro který má svý dvě tváře
který rozpouští do jednoho jedinýho ksichtu
a vy tomu ksichtu věříte a říkáte si

ježiš jak je todle možný?

ale pak si vzpomenete na všecko co mohla napovídat
a jestli se máte snažit něco vysvětlovat
a i kdyby ste chtěl, nevíte jestli to půjde
páč ste ze sebe dycky dělali necitlivý hovado
a z ní něco pod svatozáří
ale protože padáte je vám to fuk
ste už skoro mrtvej těsně nad hromadou sraček
tak co se patlat ve svatozářích
a úplně, ze všeho nejmíň vám už záleží
jak se na vás koukali
když vám slzely oči

u "Madisonskejch mostů"