Cítim to chvenie pred poznaním,
že život ešte nevyviera. Keď iba vrie
v tebe nenasýtené. Kúdol pary
stúpa k nebesiam s prosbou o ten dar.
Odpusť mi túto túžbu.
Len teplo lásky cítim. Som k tebe naklonený
ako rovina na východe. Malý
prekliaty pohyb dolu ťa dvíha nado mňa.
Pochybuješ o počatí. Si si istá a čistá.
Odpusť mi odvahu.
Mám špinavé ruky. Dotkol som sa ťa a cítim,
že už to neodčiním. Ľútosť neprichádza
a ty sa obraciaš chrbtom k dverám
ktoré som poodchýlil k tebe. Drahá moja.
Radosť mi odpusť.
Cítim napätie struny pred slákom. Svoj
nadnesený tón, keď premýšľam nahlas a ty
neznesieš ani, že kobylka huslí ťa dvíha
tam, kde si hľadala dospelosť. Nevinná.
Hudbu mi odpusť.
Teraz však cítim tvoju lásku. K svetu,
lebo nebeské ti nebolo zjavené.
Som na tom rovnako ako ty. Nebuď
však svoje dieťa príliš skoro nedočkavosťou.
Odpusť mi túto medzihru.
od dali
dne 27.07.2012 11:55 ·
6 Komentářů ·
362x čteno ·
Zabydlené verše bez děr a hluchých ploch a visí tu nade všemi Báseň.
Nejde mi dopřát vlídný hrob touze, odvaze, radosti, natož hudbě. Jak bych mohla? Ne. Hudbu, Ti neodpustím.
Hm. Tuto báseň a mnohé Tvé jiné nazírám jako takové promluvy. Promlouváš... a mě to přijde příliš osobní a přitom příliš egocentrické. Nepřijmu to. Též odpusť.
... ještě... kdesi si napsal, že víš, co říkáš, nebo že víš proč říkáš to, co říkáš, nevím přesně jak to bylo. A tu bych se já potřebovala zeptat... protože jednoduše nerozumím a chci rozumět...: Proč?
jako vždy u tebe, chytrý, plný záviděníhodnejch asociací
snad jen
poslední strofa mi trochu zklamala, čekal sem překvapivý finále a ono se to tak nějak rozmělnilo do ticha
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
