Zrovna v lednu
dvě rozchechtané kaluže
samým smutkem nezamrzly
ale šplouchaly ostošest
samou radostí
že našly
někoho s nohama vzhůru
a s nebem
probodaným deštníky kolemjdoucích
podpatky dámiček
které je křížem krážem
ušlapané
Náhodou v lednu
mám zablácené vlasy
šlapu po mléčné dráze
kuckám vodu
už rudnu ve tvářích
v srdci mi prší
nahoru dolů
Utopená se rozkrojím
na dvě části
vepluju do kaluží
do světa na nebi
křížem krážem
podhoubím hvězd
A někdy v únoru
vyplavu v Ohňové zemi
sestoupím na souš
a budu tichounce našlapovat
po měkké kůře
ráno co ráno
polívku uvařím na sopkách
a pod chlebem
budu topit tepnami
místo uhlíků tepnami utopených
od Luisa
dne 07.03.2012 21:39 ·
7 Komentářů ·
627x čteno ·
Pozoruhodná myšlenka, že smutkem se dá rozchechtat a tudíž nezamrznout za takových okolností. Kuriózně převrácená.
Asi bych příběhu ponechala základní použité živly v tom provedení tekutý a ohnivý...kaleidoskopické průhledy ze sopek, tepen (i když utopené tepny snad ano, záleží na ose) kaluží, hvězd(ještě v tom spojení s podhoubím, to jsem už trochu šílela), polívky nebo souše...příliš mnoho subjektů do hry, kdy není zřejmé který pěšák, který kůň, přitom království za fantazii.
Kolem a kolem, dobrý zahradník musí chtě nechtě, když je vegetační klid, prostříhat větve, by strom mohl plodit. Zjednodušit přístup světlu.
No, Jenny, já často přemýšlím jestli píšu poezii, nebo co to vlastně je. Nejsem schopná moc zařazovat (proto je to taky ve zbylých formách poezie). Tuhle báseň (můžu-li tomu tak říkat) už asi upravovat nebudu. Je to jedna z těch nenávratných. Do její "doby" se asi už nevrátím. Fejetony jsou mi velice blízké, ale nevím, podle jakého receptu se vlastně tvoří. Jsou takové lehounké, že si ani nedokážu uvědomit, jakými pravidly se vlastně řídí, takže je neumím psát. Pokud by se Tobě, či někomu zachtělo mě v tomto ohledu nějak poučit, budu moc ráda, vážně nevím.
Hm, Inko. Stejně jako Jenny píšeš o přemíře obrazů, dejme tomu slov. Možná bohužel, ale v poslední době přistupuji k básni jako k mozaice. Možná k vitráži, ta se mi líbí víc. Skládám k sobě maličkosti a někdy to hraje, někdy ne. Tady nejsou větve, které by se daly stříhat. Tady jsou jen roztroušené střepy. Možná je to jen momentální tendence. Skládám si obrazy ze života, který mi beznadějně proklouzává mezi prsty. Asi tak bych to vysvětlila. Vitráže přístup světlu nikdy moc nezjednodušovaly. Ale vlastně máš v zásadě pravdu. Taky bych už ráda rozrazila to pomalovaný okno dokořán.
Skládám si obrazy ze života, který mi beznadějně proklouzává mezi prsty. Asi tak bych to vysvětlila.
Pohlížím na věc takto. Jsou slova a výrazy které dokáží hovořit a jiné zase mlčet (i ticho je třeba umět slyšet, těžší ho umět vyjádřit, nehledě na spojení obojího i nuance z nich). Jak jinak by ten co slovo používá sdělil, nechal nahlédnout, neboť každý kdo už napsal ať veřejně či v soukromí bije se do hrudi, že prožil. Ale k tomu všemu je třeba i znát a pochopit, že čtenáři takové nabízíme k prozkoumání a přesvědčivosti. Ne, každý kdo má talent ví, jak využít chvíli nebo dobu, jak být uvěřitelný, doslovný, přesvědčivý, jak nejlépe dosáhnout na řeholi které se týká, ne každý s potencionálním předpokladem ví, jak napsat geniální text, jak nejlépe psát pro lidi. Je dobré o tom přemýšlet.
něco v tom je
jasně že mi na textu vadí spousta věcí, takový to opakování působí spíš rušivě, než aby z textu dělalo spojující prvek, verše by mohly bejt delší, kolikrá se chce vyslovit dvojverší jedním dechem a to potom odporuje tomu dělení atd. atd.
jenže je tam něco, něco vevnitř
něco co se tam asi dostalo z autora, možná fakt chuť těm druhejm něco říct
a to cením
Náhodně jsem se zatoulala a početla. Poslední strofu bych tam ani nemusela mít, ředí mi výborný dojem z předchozích krom kousku, který vypíchnul trefně Jarek.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
