Ležím si na posteli a myslím. Bude to jasné
až keď sa noc prechýli k ránu. Keď
konečne zaspím a ty vstaneš vyspatá
ako tvoja mačka, či vlastne kocúr.
Chcem ti niečo načrtnúť.
Myslím, že neviem, čo tuším pod vekom.
Čo sa rozplynie, a keď nie, tak aspoň zhasne
tiež ako oheň v tvojom kozube. Dym vystúpil
nad strechu a tvoja myseľ s ním. Spytuješ sa.
Chcem ti to odovzdať.
Mám, myslím, odrazu radosť, akoby som
zavadil o vôňu dvíhajúcu sa z machu.
Asi si tiež na to spomenieš. Pousmeješ sa
Nad ľahkosťou bytia. Udávaš mi rytmus.
Chcem ti ho darovať.
Myslím. Odvažujem sa k tomu. Kto mi to dal,
že sa toho nemôžem do smrti zbaviť.
Vytrhol som ťa zo zamyslenia a zrazu voláš,
že tŕň, ktorý ťa zranil, je von. Zabav sa s ním.
Tak to zrazu chcem.
Nakoniec si myslím, že strácať pôdu pod nohami,
keď chodník lesom sa začína iba dvíhať,
je zbytočné. Budeš mať na to taký názor,
keď ma zhliadneš v vrcholca hory. Otvor si oči.
Tak to chcem.
od dali
dne 02.08.2012 14:23 ·
5 Komentářů ·
427x čteno ·
Ptala jsem se u předchozího interluda, nereagoval jsi... nikdy se neptám na věci, na které si mohu odpovědět sama, dali. Je-li Tvoje poezie o tom, že kdo má uši k slyšení slyší, pak i Bůh byl milosrdnější.
tenhle text asi chápu jako nějakej polotovar ve vitríně tvý nabídky, zdá se mi to jako zeširoka napsaná osnova toho co chceš říct, nějak mi tak jak je to psaný nejde dost dobře strávit
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
