pokud je pokora základem svatosti
básníci vzdali to dříve než brzy
jejich bůh Tichotich jim jejich drzosti
proplatí, i když zatím v nich vězí
nechci být básníkem báseň je z pekla
mají z ní strach všechny mé lásky
báseň se nemodlí kdyby se vztekla
dřív dívkám básníků dovolí pásky
(přišla jsem stavět dům na hrotech slov
odcházím nemaje od něho klíče
i když je mrtev přec lepší měl sloh
když tohle říkal prokletý Nietzsche
...
za sebe přidám jen nevíru v tmu
která se ve slovech zdává až věčná
oči mi zastíní do konce dnů
ale jen jedna z nás ten konec přečká)
od Luisa
dne 30.08.2012 10:09 ·
10 Komentářů ·
647x čteno ·
Ještě jsem mohla dodat pes-ves či něco v tom smyslu, ale nebudu se obhajovat, že ty rýmy jsou takové schválně, nikdy jsem totiž nedokázala, že umím psát kvalitní rýmy.
nechci být básníkem báseň je z pekla
božemuj holčičko co jsi to spekla
:)
keby si sa držala rytmu prvých troch veršov
báseň by vypovedala pravdu
ale nie
tvoje ego sa predsa len presadilo
a dovrzalo nielen rytmus
máš byť naozaj na čo hrdá
:)
a mně se to "líbí"...má to vtip, je to podle mne příjemně odlehčené a rým klíče-Nietzsche, dost inteligentní:)...mně vždycky jen napadalo klíče- v pí..:D
Já vím, samozřejmě že prosadilo.
A k rytmu - je příšernej, snažila jsem se v každé strofě ubrat o jednu slabiku v lichých verších (schéma trychtýř)... noa pochopitelně to odnesly verše sudé (+celá poslední strofa), takový já jsem básník.
Jinak... vím, že nevypovídám pravdu. Proto jsem psala tuto báseň. Není to poezie. Je to asi to nejhorší čeho jsem vůči ní schopná: lásky-pásky, Nietzsche, arytmie... ať ze zlosti nebo z neumu. Vlastně ze zlosti z neumu. Ze zlosti že na to jdu od začátku špatně. Pózy, egoismus a estetické lži, to je má poezie a není těžké mi to uvěřit. A čím větší estetická lež tím líp (tu estetiku na tuto báseň nevztahuji i když nějaká zvrácená tam jistě je). Životopisnou hatmatilkou řečeno jsem právě sběhla ze studií poezie :) ... chci se vrátit na začátek. Nikdy jsem nebyla hrdá - jen pyšná, to je to.
Z lásek-pásek jsem se málem sesypala. Jsi číslo, teda.
Jináč uznale k témě i volbě jazykových prostředků. No a teď teda akorát ta řehole. Ale co já budu povídat.
S ubíjející pravidelností se mi vždycky sejde u nejhorších děl nejvíce komentářů. No tak ať.
Oldřichu...
Víš, no, teda nevíš, ale já si nechávám vnucovat myšlenky básní protože... myšlenka, kterou jakékoli literární dílo vyžaduje je
napínavá, kumuluje se, má spád, ve všech případech co znám obsahuje zápletku a pak se rozšmodrchá, vyplyne do ztracena či s jistotou oznámí konec. To, proč neuchopím prvně myšlenku je proto, že žádná moje myšlenka žádnou z těchto podmínek nesplňuje. Proto píšu tak dlouho, dokud se mi nepovede uměle něco takového zkonstruovat. Něco, čeho se čtenáři pak chytnou a řeknou o tom, že jim to něco řeklo a myslí si, že já jsem si to jako autorka tak myslela a že mi jako čtou myšlenky. Prd leda. Nemyslela. Ale chtěla jsem aby si to mysleli oni a neřekli, že to je o ničem a četli dál. Moje myšlenky prostě nemají zápletky. Jsou to jen ty slova na kterých lpím a někdy je nechci té falešně vymyšlené myšlence obětovat. Tak to je. Možná by se dalo říct, že myslím iracionálně, ale to je s odpuštěním blbost. No takže tak. A díky Ti. I za toho anděla.
In... seš na mě moc hodná. Ale jsem ráda, žes mi trochu té řehole odpustila.
asi to měl být daktyl a úplně se to nepovedlo
nemaje je tvar pro rod mužský, ty jako žena odcházíš nemajíc
rým klíče / Nietzsche pobavil, ostatní už tolik ne
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
