Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Próza/ostatní » Holky, já vám musim něco říct!
Holky, já vám musim něco říct!
Bára sedí v kavárně a bezmyšlenkovitě se lžičkou nimrá v napůl snědeném větrníku. Do kavárny přichází Petra.

PETRA: (Teatrálně otvírá dveře a když očima najde Báru rozverně zvolá) Čááááuuuu. (Přicupitá ke kamarádce, ta vstane. Děvčata se lehce políbí na tvář)
BÁRA: (Překvapeně) Ty si zhublá!?
PETRA: Ale né, prosim tě, (Mávne rukou) to dělá ta černá (Ukáže na svůj nový rolák, pak si prohlédne Bárua udiveně zvolá) Ale ty si zhublá!
BÁRA: (Potěšeně) Nó, trošku jó. Já držim tu dietu podle krevních skupin.
PETRA: Jak podle krevních skupin?
BÁRA: No, jakože já sem třeba nulá a to je jako nejstarší krevní skupina a dřív jako ty lidi jedli hlavně masó, tak já jako taky jim hlavně masó a vono ti to funguje.
BÁRA: Jó?
Přichází číšník.
ČÍŠNÍK: Tak co to bude? (Kouká znuděně na Petru)
PETRA: Latéčko a rakvičku.
Číšník odchází.
PETRA: (Omluvně směrem k Báře) Si trochu zahřešim. (Míchá kávu) Kde je Dráža?
BÁRA: Volala, že přijde pozdějc, nemohla se trhnout z práce.
PETRA: Vsaď se, že zas bude mít to šílený zelený tričko s nabíranejma rukávkama, co měla posledně. Nechápu, jak přišla na to, že jí ta hrůza sluší. Vona a nabíranej rukáv! Dyť v tom vypadá jak prasátko v záclonce.
BÁRA: (Zamyšleně) No, máš pravdu, že trochu přibrala. Co vod ní vodešel Tomáš, tak se nějak přestala hlídat.
Číšník přináší kávu a rakvičku, vše položí na stůl a odejde. Petra se napije kávy. V tu chvíli se ve dveřích objeví Dráža v zeleném tričku s nabíraným rukávem.
DRÁŽA: Ahóóóój (Přicupitá ke kamarádkám a postupně je políbí na tvář). Ježiš, já sem tak ráda, že vás, holky, vidim.
PETRA: Ježiš, tobě to sluší! Ta zelená ti jde úžasně k vlasům. A ty nabíraný rukávky. To já vůbec nemůžu nosit!
BÁRA: (Souhlasně přikyvuje) Hmmmm.
Pomalu a zpruzele se k nim šine číšník.
ČÍŠNÍK: (Mrmlá pro sebe) Ty vole, to musej chodit takhle na etapy. Člověk tu v prázdný kavárně lítá jak nadmutá koza. (Směrem k Dráže) Tak co to bude?
DRÁŽA: (Koketně fistulí) Větrník a latéčko.
Číšník odchází oči v sloup.
ČÍŠNÍK: (Ironicky napodobuje Drážu) Větrník a latéčko. (Normálním hlasem pokračuje) Ty vole. Matka měla pravdu, že sem se měl líp učit. To je šílený tajito.
DRÁŽA: (Kouše si spodní ret) Hólky, já vám musim něco říct.
BÁRA A PETRA: (Unisono) Ty máš chlapá?!
DRÁŽA: (Nadšeně) Jó!
PETRA: (Tleská a pitvoří se) No, jezusky.
BÁRA: (Důvěrně se nakloní) Tak povidej. Koho?
DRÁŽA: (Rozhlédne se kolem sebe, jestli náhodou někdo neposlouchá) Nemůžu moc nahlas. Von je ženatej.
BÁRA A PETRA: (Hlasitě se nedechnou) Ženatej, jó?
DRÁŽA: Jo, a je trochu starší.
PETRA: (Usrkne kávy) Co to je starší?
DRÁŽA: O dvaadvacet let.
Bára, která vidí přicházet číšníka, dá znamení Petře a Dráže. Ty zmlknou a všechny tři se zaboří do opěradla. Číšník přináší kávu a rakvičku, vše položí na stůl a odchází. Dráža, Petra i Bára se vymrští z opěradel a opět k sobě důvěrně nakloní hlavy.
BÁRA: Vo dvacet dva, jó? Ty vago, to je dost, né?
DRÁŽA: Ale von se jako udržuje, jako sportuje a jí zdravě a ták. Takže bys mu to ani neřekla. (Nakloní se ještě blíž a ztlumí hlas) A navíc holky, v posteli je uplně úúúúžasnej.
PETRA: Fákt? A co dělá?
DRÁŽA: (Nadšeně špitá) Von ti je tak něžnej a romantickej. Jako svíčky, vonný tyčinky, čokoláda. To Tomáš mu jako nešahá ani po kotníky. Jemu se i líbí, že sem trochu voplácaná, že sem jako taková měkoučká. Prostě jednim slovem bomba. A navíc, holky, von vám ho má normálně takovýho. (Ukáže rukama skoro půl metru).
Petra i Bára se zdají být uchváceny.
DRÁŽA: To né, to sem asi trochu přehnala. Tak takovýho. (Ubere centimetr na obou stranách)
PETRA: To je super, Drážo. Já myslela co dělá za práci?
DRÁŽA: Jo ahá. No, je to můj psychoterapeut.
BÁRA: (Málem jí zaskočí kus větrníku) Počkéj. Jak tvůj psychoterapeut? Dyť tvůj cvokař je můj fotr!
DRÁŽA: (Vyděšeně) Ježiši. Fakt tvůj otec, jó? Ty vole, já myslela, že je to otec Jindry. Sem to schválně před ní nezmiňovala… To mi neřikej, že šukám s tvym fotrem!
Bára je v šoku.
BÁRA: Ty vole, teď sem se jako o svým otci dozvěděla věci, který bych uplně klidně nevěděla.
PETRA: (Kouká jak vyoraná myš) No, holky, vyřikejte si to. Já jdu asi lulat.
Petra se zvedá a míří k baru pro klíče od toalety. Číšník jí podává malý klíček na obřím červeném kruhu. Bára a Dráža se za ní ohlíží. Dráža se pomalu obrací na Báru, vypadá vyděšeně. Bára pořád sleduje odcházející Petru, ta mizí za dveřmi a Bára se také konečně otáčí.
BÁRA: (Šťourne do větrníku) Ty vole, nezdá se ti, že nějak přibrala?
Komentáře
01.09.2012 12:36 Stinohra
avatar Jéžiš, prosim admina vo změnu kategorie na prózu - ostatní nebo tak něco, sem nějaká nepozorná... díky moc :)
01.09.2012 22:11 Jaroslav Vraj
avatar sekce opravena, a jinak - dlouho jsem nečetl žádný scénář, a tohle mě fakt bavilo :)
02.09.2012 13:38 Indigo
avatar Příběh jsi zhustila právě v okamžiku, kdy jsem měla v úmyslu odejít.
Říkalas, že Ti dělá problém soustředit se - dopsat něco delšího, nebo něco v tom smyslu. Domnívám se, že by sis měla přece jen zvolit - pokročit, vynaložit dostatečné úsilí, mohlo by to mít smysl.
02.09.2012 15:00 Stinohra
avatar Von je hlavně průser, že mam teď na to hrozně málo času, ale zrovna něco delšího plácám, akorát že víš jak, no, von ty delší prózy na lit. serverech málokdo čte a člověk tak nemá zpětnou vazbu. Mam dojem, že ani tohle moc lidí nedočetlo a přitom je to celkem krátký. Ale díky, posledních pět slov v tvém komentáři mě potěšilo :)
03.09.2012 10:18 Luisa
avatar Myslím, že tady se docela dočítá :)
Četla jsem daleko dlouhatánštější a ráda si zase něco takovýho přečtu... dlouhá věc trochu předpokládá sžití s autorem a to třeba báseň podle mě nedokáže, takže v tomhle Ti fandím...
---
ale k dílu
strašně mě potěšil ten první dialog Báry s Petrou... ta nesmyslnost a tak. Úplně jsem se viděla jak sedím v naší cukrárně a poslouchám ty pindy. Akorát ten Drážin popis co ten chlap dělá je myslim právě neholčičí a se začátkem neladí... asi moc exprese - až mi vytanulo "takový měla kozy" a to holky neříkaj, no.
Jinak dobrý. Ale jsou to útržky. Asi bych je chtěla vidět poskládaný.
03.09.2012 10:44 Stinohra
avatar Ty brko, Luiso, tak to si mě překvapila, páč ten popis je zrovna trochu upravenej vodposlech, já právě myslim, že holky se tak taky bavěj, akorát že dělaj, že né :))
03.09.2012 10:49 Luisa
avatar Ale jo, bavěj, ale právěže dělaj že né, tak u toho tak nemávaj rukama.. dle mého soukromého vhledu do věci.
28.09.2012 08:19 jardaJJ
avatar dobrý počtení, pocit že sem seděl u vedlejšího stolku, nebo vlastně že ty holky znám i když si je v textu pojmenovala jinak, tak ten pocit je naprosto reálnej a já věřim, věřim do písmena všemu co si napsala
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop