někdy k podzimnímu večeru
mrzlo
postavou téhle básně je kluk
který jedl ovesnou kaši
a smál se na děvče v šatičkách
dalšími postavami budou
(kromě děvčete v šatičkách)
dívka s copy jako telegrafní drát
perla vsazená do zlata
borovice
vůz tažený tátovými koňmi
pán ve fraku
(i špačci kvůli kterým daleko nedoletěl)
a nádavkem
čertovské erteple
dějiště necháme na novomlýnských nádržích
když se večer tmí
a oknem vyklizené fary
svítí z věstonické venuše
(kulisy vyklinkaný kostel
bláto
kdoule)
doprovod
dračí písně
o přátelství
- a to vám povídám dračí písně sou dračí písně -
draci žijou sami
přijali pozvání
vššššt! bude zima
černá a havraní.
ale až po sletu čarodějnic
- a to máme, pánové, ještě daleko
ve fraku
pěkně v teple smaží erteple
a je jim
náramně veselo
ve městě zase
krindypindy šišipindy
Kuš!
Na téhle stránce jsem já.
Nikdy to nebyl jiný příběh
než středověký.
Prohnaná a všivá dona Estella.
Všššt! Přijeďte na lodi se třemi palubami
plnými kousků sýra
kůrek a myší.
Ještě k večeru.
Hvězda hollywoodu krká
donu Calvinovi do sklenic.
O kom je ta píseň co hrají venku pasáčci?
mio, můj mio!
dej si pozor
na kulhavce
šilhavce
a prašivce
...
bude pozdě až
krindypindy šišipindy
típnou příchod.
Věřte mi.
od Luisa
dne 13.09.2012 15:25 ·
7 Komentářů ·
634x čteno ·
Víš ty co? Nemusíš dávat avi, když píšeš autorovi, tomu stejně přijde zpráva.
Noa... co Ti říct? Přišel jsi na to. První čtyři strofy si jen tak nadhazuju. Pak vpustím do poezie děj. Jako vždycky. Dokonce to i ohlásím - a dost nahlas:
Na téhle stránce jsem já.
Nikdy to nebyl jiný příběh
než středověký.
Prohnaná a všivá dona Estella.
Podle mě...
mého nejnovějšího pohledu na poezii. Psát poezii znamená ustrnout v čase. Ať už čteš Lowella nebo Skácela. Znamená to sednout si a věčně svou číši pít. Do poezie nikdy nesmíš vměstnat příběh, jinak to poezie prostě nebude. Poezie je okamžik. Podle mě stačí vědět tohle a pak může psát i trouba nádherný verše. Ale žádná pouliční drbna, co se naklání přes pavlač a píše dějiny tohle nikdy nedokáže. Je to jakobys jí řekl aby byla potichu. Psát takhle by pro mě bylo nepsat. Noa kolikrát už jsem říkala, že bych měla psát prózu? :D
Ano, v polovině jsem se rozhodla že bych měla říct nějakej názor a nečučet jen pořád na tu scénu. Souhlasím jak s Korneckim, tak s Oldřichem. Do té doby... In? Proč to není básnička aspoň do té doby (nebo dejmetomu aspoň půl básničky)? Trochu specifikuj, prosím.
Proč. Dle mého soudu obsahuje spíše prvky vypravěčského, prozaického charakteru. V poslední době je stále obtížnější rozpoznat mantinely volného verše tak, by bylo jasné, že se o volný verš skutečně jedná. Je sice pravda, že volný verš opovrhuje konvencemi zažité staré poezie, tj. především vázaný verš, ale.Ale.
Tento text bych si dovedla nejspíš představit na prknech co znamenají svět, má dost teatrálních prvků na to, aby se dal prezentovat jako součást nějakého vypravěčského celku k nějaké současné divadelní hře v divadelním spolku nejspíš vysokoškolském. Já nevim, no. Hru v textu vidím v mnoha ohledech, ale obecně poezii, to dost dobře zase ne. Nevím jak jinak vystihnout můj záznam.
Aha. A v tomhle textu podle mě ještě nejsem až tak prozaická. Do té poloviny. Víš co? Myslím, že musí existovat i takovej žánr "próza v poezii" - naopak to existuje a funguje to. Vím, že se občas stává, že lidi napíšou omylem prózu do poezie - a tuhle chybu je těžký rozpoznat. Pokud by byl žánr "poezie v próze", pak by se poznala tahle chyba ještě hůř. Ale myslím, že to musí fungovat. Vím, že ho budu teď donekonečna zmiňovat, ale co třeba Bukowski, no.
bylo mi ctí, žes mi pustila do svýho kina
a ač silně nesouhlasím s tvým podkomentem o nutný absenci příběhu v básni (dodám co třeba bukowski) a nesouhlasím ani s inkou o tom že to není básnička, tak ty nesouhlasy sou asi takovej nezbytnej můj kolorit, když není co vytknout textu, tak se pustit do komentů
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
