jeřabin řetízky jako kapičky krve na sněhu sou infantilní?
tak nevim no
považuju to za nejzdařilejší obrat v textu
jinak inspirováno takovým dokumentem z čt2 o tom zvyku
hehe, růžová pleticha, to bych asi nevypustil z huby
navíc jedna kapička za druhou, a červená no na bílym podkladu na mě jako řetízek působí, navíc nevím jestli tvoje pletichy maj i v zimě rudou barvu
tam přece nejsou žádný kódy
jen popis obyčejnejch věcí v jeden obyčejnej den
teď ti ale vážně nerozumím no, pletichy prej a eště k tomu růžový
To je snad jediný Tvůj text u kterého mi docela neladí ta neodmyslitelná (neodlučitelná od Tebe nejspíš) nespisovnost.
Ale.
Pamatuji se, když jsem ji četla poprvé, jak mě zasáhla. A zas jdu po dechu té neporušené stopy (až na ten zatracenej jazyk nespisovnej) a znovu mne chvátí čisté obrysy díla bez zbytečných gest a jalových výkřiků. A čtu-li někdy takovou báseň, říkám si, že je poezie samotným živým organismem, který dokáže dosáhnout hluboko do čtenáře bez úpornosti klišovitého patosu a přenést to, jak jeden náš zdejší autor nazval ''tím co nám vzájemné''.
Podobně zaznamenávám u Bohunčiných textů.
omluva autorovi,.že píšu Oldřichovi , je to k věci..
jako holky jsme z jeřabin navlékaly korálky- řetízky na krk,
pokud se za běhu roztrhly, byly fakt jak kapky krve na sněhu, navíc .. jeřabina je posvátný strom druidů, i tady vidím v básni paralelu - jarní oběť beránka pro plodnost stáda a jeřabina je jak říkám posvátná, čarovná..
měly, mají, dnes asi nepodstatná věc, když sem psal byla to pokusná věc na lidovou notu a byla asi jen pro mě samotnýho, možná proto mi stála dlouhý hodiny, i když to na ní není vidět
(ono pro jiný se člověk spokojí s čímkoli, s tím pro sebe je to jiný, i když to potom vzbudí třeba nevoli)
nevím no, i když céčka byly fenomén mý doby, přesto mi nikdy nenapadlo je s něčím spojovat
s řetízkem vůbec né
ten pro mě má podobu něčeho strašně jemnýho co nese drobnej přívěsek a vlastně ani není na krku skoro vůbec patrnej
no a to poslední nechtěl sem napsat slovo krev, jen ho dokola opisovat
Hm.
Já teda nesnáším zdrobňování. Dlouho jsem se k tomu vůbec nepročetla ale teď snad jo.
A vidím tu báseň... jako šedivou krajinu sladký slova smrtonosnej popík.
Smrtonosnej popík taktéž nesnášim, zalejzá pod kůži a nejde ven. Sladkej nůž. Ale ne.
Nejsem na to stavěná.
Ale není to o vztahu, že.
Takže napsaný dobře. Stezičky i řetízky.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
