Věrko, tohle by bylo opravdu dobře podaný, nebýt posledních dvou veršů - zkomplikovaly a odnesly slovosledem, interpunkcí.
Ale rozumím tomu kontrastu s předešlým.:)
můj pocit:
1. jednoznačně předaná myšlenka (+)
2. díky slovosledu v předposledním řádku bezvadně vyniká pointa - jakože překvapivě, nečekala jsem ji do poslední chvíle a ten slovosled, kterej jakoby patřil k řádku předešlému, přesně vytvořil kýženej moment zamyšlení (+)
3. tři drobné nelady: A - "jsou těžší a těžší, na to je unést" ve mně budí dojem : čárka by podle mě /vzhledem k tomu, že tam už není přísudek/ znamenala "jsou těžší a těžší na to, abych je unesla (nebo prostě nějakou vedlajší větu, ač naznačenou právě jen tou čárkou) a tehdy mi tam nesedí spojení těžší a těžší. To by mělo stát jako samostatná věta dál už nesrovnávaná, nerozvíjená, je to nadbytečný
B - "obráceným filtrem" - lze to brát jako Veronin "svujizmus", osobité ozvláštnění popřípadě slang. Je to kostrbaté vyjádření, ale vzhledem k tomu, že myšlenka se předá a ani zbytek básně neusiluje o jakoukoli vznešenost, po zamyšlení působí neutrálně
C - interpunkce: v posledním řádku nemusí být nic /gramaticky/
před "filtrem" gramaticky taky ne, ale možná ji tam chceš, jako pauzu... tehdy navrhuju možnost tabulátorů, popřípadě popřemýšlet o možnosti báseň "rozsekat" do větných celků bez interpunkce, jen velkými písmeny.
Celkově děkuju za slova zachycující obecnou zkušenost s kusem člověčiny, tedy za požitek z poezie.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
