(kdyby měl čas a všiml si nějaký admin, tak prosím o lomítko před a za třetí strofu, a v poslední strofě "rozpomenout" přesunout do následujícího verše. díky, nikdy mi ta syntaxe nešla..)
začátek, ale fakt jen ten začátek mi přijde trochu umělej a vypreparovanej, asi to je tou maringotkou...ale pak čtu obrazy, který mi navozují náladu té básně a jo...dobrý:-)
jestliže tohle je poezie, tak já prostě napořád zůstanu ve světě poetiky naprostým hlupákem
Jenny ad. Jak to říct no... ve všem je poezie. Ale vím co myslíš... Já tomuhle říkám próza v poezii. Taková jednoduše výpověď. Text s překvápkem. Pokud budu chápat poezii jako něco méně příběhového, pak jistějistějistě to poezie není. Jenže to já právě nevím. Pro mě je poezie síla okamžiku a toho sedá docílit možná i příběhem. Možná. (teď jako ten hlupák vypadám spíš já)
A tohle by skutečně ještě chtělo přepsat navzdory tomu
odsekávání do řádků.
Vskutku mě bavilo to připodobnění a já bych řekla vztahu. Vztahu k něčemu k někomu. Vzít knihovnu jako motiv a napasovat do ní všecky mý příběhy, který jsem možná z půlky sama prožila (tak jako obecně sama) a vylouhovat do jednoho (na ty svazky/i budoucí-Dostojevskij třeba) celkem krátkýho textu.
A je to i trošku ukecaný. Je. Ale žádnej velkej hřích, stejně jako to frázování. Jinde bych třeba šílela, ale tady je přímo věcí autora. Když to považuješ za nutný, klidně tak samu sebe zachovej.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
