Pomalu ale jistě o sobě zjišťuji, že mnohem víc, než autorské psaní bych měl trénovat kritiku, nechávám se velmi často unášet do teplých krajin snů a vzpomínek. Můžou za to všechna ta díla, při kterých zůstává rozum stát. Zatímco nálady pochodují. Toto je jedním z nich.
Po dlouhé době slyším/čtu slovo šodó a připomnělo mi to, jak jsem se na letním táboře přejedl - 5x jsem si přidal buchtičky se š. a poslední porci jsem nedojedl. Asi mám slabost pro ty dílka "z dětského světa". Tentokrát asi kritického neřeknu. Mám dojem, že je vše na svém místě.
První dva..., asociace, teda pokud je báseň čerstvá, na livebox (nestesti)...
Ani jsem nechtěl hned k závěru, ale mě to táhne nejvíc tam - čtu ho dokola a jen se tetelím pocitem, že jinak zakončit by byl hřích. Tady jsi posebrala a vetkla slova výše do poslední sloky ani ne tak vysvětlujícím, jako spíš přirozeným způsobem, bez přehnané snahy gradovat nebo vytřískat z obsahu maximum - fajn pocit z ní, chybí mi palec, zdá se...:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
