Tvoje poezie je jako malý psík, co běhá sem a tam, kluše vedle čtenáře,ňáfá na něj, někdy si chce hrát, jindy dělá smutný psí oči, vyžaduje pozornost. Kdo by ho nepohladil, nehodil mu klacík, aby ho potěšil. I já přece. Je to moc milý psík.
Jenže hledám dravce. Takového, co na mě číhá, slétne na mě, srazí mě k zemi, spoutá mou hybnost, vyválí v blátě, vyklove oči, rozdrásá svými drápy mou vůli, a nakonec vynese do svého hnízda, dá sežrat svým potomkům. A nechci být zachráněna.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
