Hned po čtvrtém verši zastavuju a přemejšlím, dumám o síle celé sloky, o smyslu, i o důvodech použití třetího.
A to ještě nevím, co přijde...
A přišlo.
Já už se na tohle neumím dívat jen jako na text, fakt ne, nevím jak to smysluplně okomentovat. Chci tyhle věci číst, ale neumím se oprostit od pocitu, že nesou víc, než chtěly.
A třeba to tak mělo být, třeba to je právě proto tak napsaný.
Dávám ukazovák, a míří na Tebe :) - to je takovej ten smutnej úsměv
zahnalo do úvah..znepokojivo
ani som nemala v úmysle komentovať
mala som pocit, že k tomu nemožno nič dodať
ale ani ubrať
to Daliho koment ma prinútil poznamenať, že
pôvodnú verziu vnímam ako plnú..po jeho úprave by mi tu chýbal podstatný ten..element
/alebo možno..měly si ich nechat..možno..u mňa/
Přemýšlím nad tím.
Mně se tam to dvakrát všechno vlastně taky nelíbilo, ale že jsem nechala tak, vztahuje se k tomu co řekla Marta.
Na druhou stranu, měly si ho nechat/jak vepsal dali, se může přece vztahovat k obojímu/druh jakéhosi zatemnění přímého sdělení a v případě, že čtenář usoudí, že se vztahuje pouze k utrpení, pod kterým je bezprostředně vepsáno, výjimečná vlastnost vždy sama o sobě přináší druh svého utrpení a tudíž, jak dali napsal se s tím všechno nevylučuje, naopak říká to stejně a přece jinak. Tímto způsobem to má možná jedinou vadu, ne každý to tak bude chtít chápat.
In... je to hrůza Tě číst, někdy (hrůza v tom nejlepším smyslu - pravdy, nevěděla jsem jak jinak to napsat, snad to k Tobě dojde v zamýšlené podobě, prostě umíš vyjádřit těžké věci)...
Dávám ti palec.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
